Mykologický slovníček

Spolky a klubyMykologický klubProgram a aktivitySlovníček

Mykologický slovníček

A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A

ad interim - ad int.; prozatímní, dočasný, provizorní (např. jméno, určení)

affinis - aff.; blízký, příbuzný (Lactarius luridus aff. = blízký druhu Lactarius luridus)

alantoidní - prohnutě válcovitě zahnutý; mající tvar jitrnice nebo rohlíčku; obvykle o spórách

alej - stromořadí vysazovaná u obvykle významnějších cest (královské silnice, poutní cesty, zámecké cesty), v jižních Čechách obvykle dubové a lipové, v 19. století vznikaly aleje ovocné, ve 20. topolové plnící úlohu větrolamu; aleje představují pro četné druhy hub náhradní biotop, mykologicky obzvlášť cenné jsou aleje dubové, které zastupují zaniklé přirozené dubové porosty na jižních svazích, jež byly v minulých stoletích nahrazeny výsadbami nevhodných nebo nepůvodních dřevin (smrk, douglaska, akát aj.); ze vzácných a ohrožených druhů hub jsou z jihočeských alejí známé například čirůvka odlišná (Tricholoma sejunctum), holubinka broskvová (Russula persicina), holubinka citlivá (Russula luteotacta), holubinka hájová (Russula decipiens), holubinka zlatá (Russula aurea), hřib Le Galové (Rubroboletus legaliae), hřib moravský (Aureoboletus moravicus), hřib plavý (Hemileccinum impolitum), hřib rubínový (Chalciporus rubinus), korálovec ježatý (Hericium erinaceus), muchomůrka drsná (Amanita franchetii), pstřeňovec dubový (Piptoporus quercinus), různoporka pleťová (Abortiporus biennis), ryzec světlý (Lactarius azonites); dubové aleje jsou ohrožené kácením, případně stárnutím a odumíráním bez náhradních výsadeb

aleuriospóry - typ nepohlavních spór, obvykle tlustostěnné a pigmentované, které mohou vznikat na vrcholech konidiogenních buněk, případně na postranních větvích hyf

alveola - dutinka

alveolátní - dutinkovitý

amorfní - beztvarý, nemající snadno popsatelný tvar

amyloidní - barvící se modře (šedomodře, šedě) v Melzerově činidle, případně v jiných jódových reagenciích (obvykle v kontextu mikroskopie)

anamorfa - nepohlavní stádium, které vytvářejí některé druhy hub; může tvořit nepohlavní výtrusy konidie

anastomóza - srůst; např. anastomóza hyf (splynutí postranních větví hyf v rámci kolonie nebo druhu), anastomóza lupenů (příčné spojky mezi lupeny, obvykle nižší než samotné lupeny)

anemochorie - šíření výtrusů větrem

anglický park - přírodě blízký rozvolněný parkový porost, ve kterém obvykle převládají starší solitery původních druhů dřevin (duby, lípy, buky, někdy habry, borovice); četné anglické parky vzniklé v 19. století využily fragmenty původního porostu, takže přes určité parkové zásahy mohou představovat původní stanoviště řady druhů hub; z jihočeských anglických parků jsou ze zajímavějších druhů hub známé například kališník žebernatý (Helvella costifera), řasnatka Petersova (Peziza petersii), kukmák dřevní (Volvariella caesiotincta), ryzec polokrvomléčný (Lactarius semisanguifluus), voskovka granátová (Hygrocybe punicea), voskovka skvostná (Hygrocybe aurantiosplendens), voskovka veselá (Hygrocybe laeta), hřib dřevožijný (Buchwaldoboletus lignicola), hřib lindový (Hortiboletus bubalinus), kyjanka Zollingerova (Clavaria zollingeri), kuřátka lososová (Ramaria subbotrytis), dubovnice střevovitá (Pachykytospora tuberculosa), choroš voštinový (Polyporus alveolaris), lesklokorka Pfeifferova (Ganoderma pfeifferi) nebo ohňovec hladký (Phellinus laevigatus)

annulární - připomínající prsten, mající tvar prstenu

annulární zóna - též pseudoannulární zóna; barevný přechod na třeni v oblasti, kde bývá u některých druhů vyvinut prsten

annulus - prsten; útvar na třeni původně spojující třeň s okrajem klobouku, u různých druhů vzniká z vela univerzálního nebo parciálního

antrakobiont, anthrakobiont - druhy rostoucí (či fruktifikující) pouze na spáleništích nebo substrátech obohacených popelovinami; např. zvoneček uhelný (Geopyxis carbonaria), liškovec spáleništní (Faerberia carbonaria)

antrakofilní, anthrakofilní - rostoucí s oblibou na spáleništích nebo substrátech obohacených popelovinami; M. M. Moser rozlišoval antrakobionty, kteří rostou výlučně na spáleništích a antrakofilní druhy, které pouze preferují spáleniště; např. smrž kuželovitý (Morchella deliciosa compl.), ďubkatec pohárovitý (Coltricia perennis)

antrakofobní, anthrakofobní - vyhýbající se spáleništím nebo substrátům obohaceným popelovinami, většina mykorhizních druhů hub

antrakoxenní, anthrakoxenní - nevyhledávající spáleniště nebo substráty obohacené popelovinami, ale schopný na nich alespoň dočasně žít

apex - vrchol

apikulum / apikulus - výrůstek na výtrusu, kterým byl během vývoje přirostlý ke sterigmatu bazidie; místo původního srůstu se označuje jako hilum

apothecium, apotecium - plodnice diskomycetů, výtrusorodá vrstva (thecium) je umístěna na povrchu plodnice, takže askospóry mohou volně unikat

apresorium, appresorium - terček; přísavce podobná struktura, jíž vlákno parazitické houby přilne k buňce hostitele

apud - ap.; u (u jmenovaného autora, v publikaci jmenovaného autora)

areolátní - políčkovitě rozpukaný, např. povrch klobouku některých druhů babek (Xerocomellus s. l.)

askokarp - plodnice askomycetu

askoma - v širším slova smyslu synonymum pro askokarp, v užším plodnice podobná peritheciu, ale bez vlastní stěny, vzniklá jako dutina ve stromatu

askomycety - houby vřeckovýtrusné, systematická skupina (oddělení) hub, jejichž spóry (askospóry) vznikají ve váčcích zvaných vřecka

askospory - pohlavní spóry (meiospóry) askomycetů umístěné ve vřecku

askus - vřecko; mikroskopický útvar ve výtrusorodém roušku askomycetů (často ve tvaru podlouhlého váčku), ve kterém vznikají výtrusy (askospóry); vrchol se nazývá víčko (to může být amyloidní) a počet spór ve vřecku je obvykle charakteristický pro daný druh houby (nečastěji obsahují vřecka osm askospór, obecně jde většinou o mocniny dvou)

auctorum - auct.; v pojetí různých autorů

auctorum nonnullorum - auct. nonn.; v pojetí některých autorů

auctorum plurimis - auct. plur.; v pojetí četných autorů

autekologie - jeden z oborů ekologie, zabývá se ekologií jednotlivých druhů

autoecie - monoecie; vývojový cyklus, během kterého organizmus využívá právě (pouze) jednoho hostitele; opakem je heteroecie

autolýza - autodigesce; rozklad buněčných stěn plodnice vlastními enzymy, chitinázami (projevuje se u některých druhů rodu Coprinus s. l.)

B

bazidie, basidie - jednobuněčný útvar bazidiomycetů, na němž se vytvářejí spóry; jsou místěné např. na stěnách rourek, na lupenech, v teřichu; bazidie vytvářejí nejčastěji po čtyřech výtrusech (tetrasporické čili čtyřvýtrusé), u některých druhů po dvou výtrusech (bisporické, dvouvýtrusé), vzácně ale také po jednom, šesti nebo osmi

bazionym, basionymum - (první) jméno, pod kterým byl druh platně popsán

bazidiokarp, basidiokarp, bazidioma - obecné označení pro plodnici bazidiomycetu

bazidioly, basidioly - tzv. „neplodné bazidie“; sterilní útvary v roušku bazidiomycetů, které jsou často tvarově i velikostí podobné bazidiím, jakási obdoba parafýz u askomycetů

bazidiomycety, basidiomycety - houby stopkovýtrusé, skupina (oddělení) hub, jejichž spóry (bazidiospóry) vznikají na tzv. bazidiích, útvarech čnících do prostoru

bazidiospóry, basidiospory - pohlavní výtrusy bazidiomycetů

báze - spodní konec třeně

bělavá (barva) - ne zcela čistě bílá, např. smetanová, březová

bifurkátní - na dva díly vidlicovitě rozvětvený

biomasa - hmotnost živých organizmů (někdy vyjádřená na jednotku plochy nebo objemu); houbová biomasa (v půdě) bývá udávána řádově až v tunách na hektar, pro srovnání bakteriální biomasa dosahuje řádově kilogramů na hektar; v nejširším slova smyslu: organický materiál

biomolekulární analýza - genetická analýza, určení (nebo odvození taxonomické pozice organizmu) podle genetické sekvence

biotop - stanoviště, habitat, prostředí; soubor prvků živé a neživé přírody, ve kterém žije určitý organizmus; např. přirozeným biotopem hřibu nachového (Rubroboletus rhodoxanthus) je teplomilná doubrava; podle některých autorů nemusí být významový překryv termínů „biotop“, „stanoviště“ a „habitat“ 100 , např. lze pojem „stanoviště“ chápat úže, konkrétněji: stanovištěm hřibu královského (Butyriboletus regius) může být hráz (biotopu) rybníku

bisporické bazidie - bazidie nesoucí dva výtrusy

blata - označení pro mokřady, případně několik konkrétních mokřadních oblastí v jižních Čechách, jejichž součástí jsou rašeliniště, rašelinné či podmáčené louky a blatkové bory; Soběslavská blata (s PR Borkovická blata, PP Veselská blata a PR Kozohlůdky), Zbudovská blata (s PR Mokřiny u Vomáčků) a Třeboňská blata (s PR Horusická blata, NPP Ruda, PP Hliníř, PP Lhota u Dynína a PR Záblatské louky v severozápadní části CHKO a NPR Červené blato, NPR Žofinka, PR Rašeliniště Pele a PR Losí blato u Mirochova v jižní části CHKO). Soběslavská a Veselská blata jsou zároveň i etnografickými (národopisnými) regiony

boletoidní - hřibovitý; boletoidní plodnice = plodnice ve tvaru hřibu; boletoidní spóry = spóry tvarem připomínající spóry hřibu (elipsovitě vřetenovité, často se suprahilární depresí, středně velké)

botka - označení pro blanitý přirostlý pozůstatek univerzálního vela na bázi třeně

bradavčitý - verukózní, opatřený hrbolky, např. výtrusy kyjovečky hnědavé (Clavulinopsis helvola); v případě jemných hrbolků se používá termín zrnitý

bradavka - vyniklý hrbol na vrcholu klobouku

břichatky - gasteromycety, heterogenní (umělá) skupina hub zahrnující druhy vytvářející plodnice, které v mládí nabývají kulovitého až hlízovitého tvaru a jsou tvořené vnějším obalem (peridiem) uzavírajícím plodný teřich (gleba); např. pýchavky (Lycoperdon s. l.), hvězdovky (Geastrum), hadovky (Phallus)

břichatý - výrazně zaobleně vydutý, např. břichatý třeň, břichaté lupeny

byssoidní - nitkovitě třásnitý, radiálně vláknitý, např. okraj klobouku

C / Č

capillitium - vlášení, základní hyfyteřichu, např. pýchavek (Lycoperdon s. l.)

CB - mezinárodní zkratka mykologického herbáře Jihočeského muzea

collectio - coll.; zařadil do sbírky / herbáře (coll. J. Velenovský = do herbáře uložil J. Velenovský)

combinatio invalida - comb. inval.; kombinace jmen, která je s ohledem na aktuální pravidla (kodex) neplatná

combinatio nova - comb. nov., c. n.; jméno vzniklé kombinací již existujících jmen (např. pokud je již popsaná varieta povýšena na druh)

confer - cf.; srovnej (Lactarius luridus cf. = sběr připomínající Lactarius luridus)

confirmavit - conf.; potvrdil, obvykle míněno potvrzení existujícího určení sběru (conf. J. Velenovský = určení sběru potvrdil J. Velenovský)

constricto - sensu constricto; v zúženém pojetí, v užším smyslu

cyanobiont - fotobiont (organizmus tvořící fotosyntetizující část lišejníku) v podobě sinice

cyanofilní - reagující na roztok bavlníkové modři modrým zbarvením (mikroskopie)

cyfeloidní (houby) - bazidiomycety tvarem plodnic připomínající apothecia (plodnice diskomycetů), bývají mističkovité, pohárkovité, diskovité ap.

cylindrický - válcovitý

cystidioly - obvykle válcovité nebo vláknité sterilní útvary v hymeniu bazidiomycetů, jsou roztroušené mezi bazidiemi, oproti kterým bývají tenčí; podobně jako bazidie vyrůstají ze subhymenia, nikoli z tramy (jako tramové cystidy); příliš se neliší od bazidiol; nápadnější cystidioly bývají označovány jako hymeniové cystidy

cystidy - sterilní buňky, které mohou být přítomné na povrchu plodnic (pokožce, roušku) bazidiomycetů

čarodějné kruhy - skupina plodnic rostoucí v kruhu, jev způsobený radiálním růstem mycelia, častěji u saprotrofních druhů; v závislosti na druhu se roční přírůstky pohybují v řádu jednotek až desítek centimetrů, podle průměru kruhu lze pak dopočítat staří kruhu, které v extrémních případech může dosahovat až stovek let

Červená kniha - plným názvem Červená kniha ohrozených a vzácnych druhov rastlín a živočíchov SR a ČR 4 - Sinice a riasy, huby, lišajníky, machorasty (1995, ve slovenštině) je kniha připravená kolektivem autorů pod vedením českého mykologa F. Kotlaby, která uvádí popisy 119 vzácných druhů hub rozdělených podle ohrožení plus dalších několik set různou měrou ohrožených druhů v poznámkách popisů

Červený seznam - plným názvem Červený seznam hub (makromycetů) České republiky z roku 2006 je publikace, kolektivní práce českých mykologů, vedená editory M. Beranem a J. Holcem, která uvádí 903 vzácných druhů vyšších hub rozdělených do pěti skupin podle ohrožení. [ke stažení]

čížková (barva) - střední žlutozelená, jasnější a živější než olivová, směs žluté s olivovou

D / Ď

dekurrentní, dekurentní - sbíhavý (např. lupeny sbíhající na třeň)

delineavit - del.; nakreslil (obvykle před jménem autora kresby; del. F. Šír = nakreslil F. Šír), viz též pinxit

deponie - skládka, obvykle ve smyslu odkladiště přírodního (vytěženého či vybagrovaného) materiálu, např. deponie rybničního bahna (potenciál výskytu nitrofilních organizmů), deponie písku (potenciál výskytu nitrofobních organizmů)

dermatocystidy - cystidy uložené v pokožce klobouku nebo třeně; konec houbového vlákna pronikajícího do pokožkové vrstvy; obvykle u holubinek (Russula)

determinavit - det.; určil (položku, nález)

dextrinoidní - pseudoamyloidní; reagující na Melzerovo činidlo žlutohnědým až hnědočerveným zbarvením

dichotomický - dělený na dvě větve nebo dvě části (např. dichotomický klíč: v každém kroku dělený na dvě možnosti; dichotomicky větvené hyfy: dělené na dvě)

direxit - dir.; řídil, vedl (exkurzi, projekt…)

diskomycety - skupina hub spadajících mezi askomycety, jde o druhy tvořící plodnice typu apothecium

dissepimenta, disepimenta - stěny rourek, u chorošovitých (Polyporaceae) a hřibovitých (Boletaceae)

disturbance - narušení, změna v ekosystému; v kontextu mykologie obvykle míněna narušení menšího rozsahu, která mohou mít vliv na růst nebo fruktifikaci některých druhů hub; k disturbancím dochází např. používáním lesních cest, splavováním hrabanky z břehů potoků, v důsledku vývratů ap.

draslavý - pokrytý drobnými zrníčky; zdrsnělý tečkovitými vyvýšeninami

dužnina - trama, hyfami tvořená hmota uvnitř plodnic, na povrchu obvykle krytá pokožkou, případně vrstvou hymenoforuhymeniem

ďubky - důlkaté skvrny na povrchu plodnic ryzců (Lactarius), obvykle na třeni a klobouku

dvojbytnost - vývojový cyklus, během kterého organizmus využívá právě dva hostitele; typ heteroecie

E

effusní - rozlitý, resupinátní, celým povrchem přirostlý; obvykle míněno ve vztahu k plodnicím; rozlité plodnice tvoří např. kornatcovité houby (Corticiaceae) a některé chorošovité (Polyporaceae)

echinidy - kartáčkovité cystidy; baňaté sterilní buňky, často hruškovitého tvaru, které nesou na povrchu bradavčité až prstovité výrůstky; obvyklé pro helmovky (Mycena), kde se vyskytují v hymeniu a na pokožce klobouku

ekologie - věda studující vzájemné vztahy mezi živými organizmy, případně vztahy mezi těmito organizmy a prostředím, ve kterém žijí (mediálně oblíbené používání termínu ekologie jakožto synonyma pro ochranu přírody je chybné)

ektomykorhiza - druh mykorhizy, při které je povrch kořínků rostliny (obvykle dřeviny) obalen myceliálním pláštěm, ale samotné hyfy nepronikají do buněk rostliny; týká se většiny vyšších mykorhizních hub; pro řadu dřevin je ektomykorhizní symbióza natolik úzká, že by bez ní nebyly schopné dlouhodobě přežít (příkladem může být hromadné usychání lesů v Krušných horách v důsledku odumírání hub v období tzv. kyselých dešťů)

ektospor - vnější ochranný obal spóry (od vnitřku: endospor, epispor, exospor, perispor, ektospor)

elongatní - prodloužený

emendavit - em.; opravil

endemit - taxon (např. druh), který se vyskytuje jen na určitém (obvykle nepříliš rozsáhlém) území (šumavský endemit = organizmus žijící pouze na Šumavě)

endoperidie, endoperidium - vnitřní vrstva peridia (okrovky)

endospor - vnitřní vrstva tvořící stěnu spóry (výtrusu), odděluje vnitřní obsah a epispor; vnitřní obal spóry

enzym - bílkovinná látka ovlivňující (často urychlující) reakce v organizmu

epifylní - rostoucí na listech

epifytní, epifytický - rostoucí na stromech

epigeický - nadzemní (obvykle plodnice, jejichž větší část vyčnívá nad terén), opak: hypogeický

epikutis - pletivo složené z hranatých nebo okrouhlých buněk, které se vyskytuje na povrchu klobouku hnojníků (Coprinus s. l.)

epilitický, epilithický - rostoucí na kameni, např. některé lišejníky

epispor - střední ochranný obal výtrusu; blána výtrusu, často potažený ještě perisporem

epithecium - ochranná vrstva thecia tvořená hustým porostem parafýz, které svojí délkou přeshují vřecka

epithelium - pokožka složená ze zřetězených řad oblých až kulovitých buněk uspořádaných kolmo k povrchu

et - a (spojka)

et aliorum - et al.; a dalších (autorů)

eutrofizace - zvyšování obsahu živin; může být přirozená (splavování), ale většinou je více či méně ovlivněná člověkem: např. hnojení polí a luk, vyvážení rybničního bahna, krmení zvěře v okolí posedů, vyvážení odpadu (biomasy) do lesů, tzv. rekultivace pískoven (zavážení různými odpady) ap.; plošnou eutrofizaci působí zvýšená produkce plynných sloučenin dusíku (emise dopravních prostředků, průmysl, masový chov dobytka), které obvykle reagují s vodou v atmosféře a dopadají na zemský povrch v podobě kyseliny dusičné a dalších látek, které se částečně podílejí na vzniku kyselých dešťů a především na plošné eutrofizaci půd tzv. atmosférickou depozicí; eutrofizaci působí také invazní rostlina vlčí bob mnoholistý, jejíž hlízky s nitrifikačními bakteriemi působí rychlé obohacení půdy dusíkem, v důsledku čehož původně chudé louky zarůstají kopřivou, bršlicí a dalšími nitrofilními druhy; na eutrofizaci jsou citlivé především houby oligotrofních biotopů (oligotrofní bory, oligotrofní trávníky, písečné přesypy, horské smrčiny)

eutrofní (stanoviště) - stanoviště obohacené o živiny (komposty, okraje polí, okolí hnojišť, deponie rybničního bahna ap.); pro stanoviště s vyšším obsahem dusítku je typický růst kopřiv, bršlice kozí nohy, netýkavek a ostružiníku

ex - z, ze (z publikace prvního uvedeného autora převzal druhý uvedený autor)

ex descriptione - ex descr.; z popisu, podle popisu

ex icone - ex ic.; z  obrazu, podle obrazu

excipulum - stěna apothecia, někdy míněno jako vnější povrch stěny apothecia

exikát, exsiccát - usušený sbírkový exemplář

exoperidie, exoperidium - vnější vrstva peridia (okrovky)

exospor - vnější ochranný obal spóry, odděluje epispor a perispor

exsudát - výpotek; různé chemické látky vylučované na povrchu, např. exsudát na cystidách, viz též inkrustace

extrazonální - vyskytující se mimo geograficky celistvý („standardní“) areál výskytu, obvykle v důsledku lokálního splnění stanovištních podmínek daného druhu (např. lokálně teplé mikroklima jižních svahů nebo hrází rybníků, lokálně chladné mikroklima hlubokých údolí řek či potoků)

F

fakultativně jedovatá houba - druh, po jehož konzumaci může (ale také nemusí) dojít k otravě, která však může být velmi vážná, i smrtelná; např. čechratka podvinutá (Paxillus involutus), čirůvka zelánka (Tricholoma equestre), ucháč obecný (Gyromitra esculenta)

fakultativní - příležitostný; dějící se za jistých okolností (opak: pravidelný, stálý, výhradní)

fakultativní parazitizmus - příležitostný parazitizmus, fakultativní parazit je schopný získávat živiny i jiným způsobem než parazitizmem (např. saprotrofně)

faloidní - obvykle otrava, otrava průběhem připomínající otravu muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides); tento typ otrav působí např. muchomůrka jarní (Amanita verna), muchomůrka jízlivá (Amanita virosa), některé druhy čepičatek a drobných bedel

fertilní - plodný

fide - podle

filiformní - niťovitý; dlouhý a pravidelně tenký

fimikolní - rostoucí na exkrementech, např. trusovka tečkovaná (Poronia punctata), řasnatka mrvní (Peziza fimeti)

forma - f.; podoba, tvář; systematické označení odchylek, které nejsou dědičné (tudíž nejsou odlišitelné biomolekulárně) a vznikají působením ekologických činitelů (počasí, chemizmus půdy, zástin ap.)

fotobiont - fotosyntetizující organizmus tvořící součást lišejníku; ve zhruba 90 % případů jde o řasu, pak je označována jako fykobiont, v 10 % jde o sinici, pak se označuje jako cyanobiont; fotobiont zajišťuje organické látky pro výživu houbové části - mykobionta

fragilní - křehký

fruktifikace - proces (stav, období) tvorby plodnic („rostou houby“)

funga - mykoflóra, mykobiota; houbové organizmy určitého území (vymezeného obvykle geograficky nebo biotopem)

Funga des Böhmerwalds - německo-rakousko-český přeshraniční projekt zkoumající mykoflóru (fungu) širší oblasti Šumavy a Novohradských hor probíhající v letech 2017-2019

fykobiont - fotobiont (organizmus představující fotosyntetizující součást lišejníku) tvořený řasou

G

gallerta - střední vrstva okrovky (mezoperidium) u hub hadovkotvarých

gamety - pohlavní buňky, meiospory

gasteromycety - břichatky, heterogenní (umělá) skupina hub zahrnující druhy vytvářející kulovité až hlízovité plodnice tvořené vnějším obalem (peridiem) uzavírajícím plodný teřich (gleba), například pýchavky (Lycoperdon s. l.), hvězdovky (Geastrum), hadovky (Phallus)

gelatinózní, gelatinosní - mající konzistenci želatiny (např. dužnina, lupeny, ostří lupenů, prsten ap.)

generativní hyfy - základní hyfy, větvené, s přepážkami, s přezkami nebo bez

gleba - teřich, výtrusorodé pletivo břichatkovitých hub, např. obsah plodnice pýchavky (Lycoperdon s. l.), sliz hadovky (Phallus)

gleocystidy - cystidy uložené v hymeniu bazidiomycetů se zbarveným nebo zrnitým obsahem

grafióza - choroba jilmů způsobená mikroskopickou houbou Ceratocystis ulmi

gumiguta (barva) - pigment, teplý odstín syté žluté, barva zhruba mezi šafránovou a okrovou, živější a jasnější než okr

gutace - vylučování kapek tekutiny, např. u některých chorošovitých (Polyporaceae), lošákovitých a klouzků (Suillus); v případě gutace z lupenů se používá termín slzící lupeny

H

habitat - naleziště, stanoviště, rozšíření

habitus - celkový vzhled; podoba

hadcový bor - bor na podloží serpentinitu (hadce), horniny bohaté na hořčík (Mg); mykoflóra se bohatým zastoupením rodu čirůvka (Tricholoma) podobá oligotrofním borům, ale některé skupiny typické pro oligotrofní bory téměř chybí (lošákovité) a nahrazují je zástupci pavučinců (Cortinarius) a jiné druhy, například ryzec pravý (Lactarius deliciosus), holubinka krvavá (Russula sanguinea) nebo šťavnatka slizoprstenná (Hygrophorus gliocyclus)

halofyty, halofilní houby - druhy, které snášejí vysoké zasolení substrátu; např. šupinovka vlhkožijná (Hypholoma subericaeum) známá z jihočeského sirnato-železitého vývěru nebo pečárka Bernardova (Agaricus bernardii), druh pobřežních dun, který se v regionu vyskytuje kolem silnic a chodníků v zimě ošetřovaných posypovou solí

herbář - mykologický herbář slouží k ukládání dokladových položek; oproti botanickému herbáři nejsou houby obvykle lisovány a fixovány na podložku, ale usušeny (rozkrájené či vcelku) ve volném prostoru a uloženy do obálek, sáčků nebo krabiček; někteří mykologové dříve houby nakládali do konzervační tekutiny

heteroecie - vývojový cyklus, během kterého organizmus vystřídá více než jednoho hostitele; opakem je autoecie = monoecie

heterogenní - různorodý; heterogenní skupina organizmů je taková skupina organizmů, která není vymezena na základě příbuznosti, ale na základě jiných společných znaků, např. způsobu růstu, charakteru plodnic, podobnosti, ekologických nároků ap.

hilární apendix - apikulum, hrotitý hrbolek na výtrusu, na jehož konci je hilum

hilum - místo na apikulu, kterým výtrus přirůstal ke sterigmatu

hlenky - též slizovky, skupina organizmů příbuzná měňavkám, které mohou existovat jako jednobuněčné organizmy (pak se množí dělením), nebo se slučovat do útvaru zvaného plazmodium či pseudoplazmodium, slité hmoty s mnoha buněčnými jádry; tento celek je schopný pohybu (např. za potravou - bakteriemi, za účelem tvorby plodniček) a vykazuje známky inteligence; obvykle se s hlenkami lze setkat po deštích, kdy se plazmodia přesouvají na vlhké odumřelé dřevo; např. vlčí mléko mléko červené (Lycogala epidendrum), slizovka práškovitá (Fuligo septica)

hlíza - u lupenatých hub: rozšíření třeně na bázi; pokud je ostře ohraničená od válcovité části třeně, jde o hlízu odsedlou

hniloba dřeva - lesnický a dřevařský termín označující rozklad dřeva houbou; červenohnědá hniloba (někdy rozlišovaná na červenou a hnědou podle zbarvení rozkládaného dřeva) je způsobena houbami rozkládajícími pouze celulózu, bílá hniloba (někdy rozlišovaná na bílou a bíložlutou) působí houby rozkládající celulózu i lignin

hostitel - organizmus, který je využíván parazitem (patogenem) jako zdroj živin

houbař - sběrač hub; člověk sbírající (či hledající) houby za účelem konzumace (houby však nemusí konzumovat on sám)

hráz rybníku - biotop četných teplomilných druhů hub vázaných na duby; v jižních Čechách (některé rybníky jsou přes 500 let staré) zastupují hráze rybníků s duby zaniklé přirozené dubiny na jižních svazích, které byly v minulých stoletích nevhodně nahrazeny výsadbami jiných dřevin (smrk, akát, buk, douglaska…); k nejvýznamnějším mykorhizním skupinám hub rostoucích na hrázích patří hřiby, holubinky, ryzce, muchomůrky a pavučince; krom nich pocházejí z jihočeských hrází nálezy vzácných a ohrožených druhů i z jiných skupin, například masovka hvězdovýtrusá (Octaviana asterosperma), běločechratka trojbarvá (Leucopaxillus compactus), čirůvka hořká (Tricholoma acerbum), čirůvka opálená (Tricholoma ustaloides), lošáček statný (Phellodon confluens), lošák hořký (Sarcodon scabrosus), hvězdovka vypouklá (Geastrum elegans), vláknice Bresadolova (Inocybe bresadolae), vláknice tmavonohá (Inocybe tenebrosa), kuřátka lososová (Ramaria subbotrytis), hlinák šafránový (Hapalopilus croceus), dubovnice střevovitá (Pachykytospora tuberculosa) a pstřeňovec dubový (Piptoporus quercinus); mykoflóra rybničních hrází je ohrožena zpevňováním původně travnatých cest, kácením dubů, eutrofizací (navážením organického materiálu na svahy hrází), případně zarovnáváním svahů štěrkem nebo hrubým lomovým kamenem, které je obvykle prováděno v rámci čerpání evropských dotací a které z mykologického hlediska lokalitu nenávratně zničí

hřbetnice - linie vedoucí po hřebeni, je zároveň rozvodnicí; protože dochází k průběžnému odplavování živin, může hřbetnici kopírovat biotop vhodný pro výskyt oligotrofních druhů hub

hřebenovka - cesta vedoucí po hřbetnici, tedy nejvyšší částí hřebene

hřebílkatý třeň - porostlý nad bází odstávajícími houbovými vlákny připomínajícími chloupky

humolit - sedimentární směs s převahou organických látek, která je přinejmenším 30 % tvořena humusem; humolity se dělí na slatiny (vzniklé tlením trav) a rašeliny (vznikající tlením rašeliníku); rašeliny se dále dělí na vrchovištní a slatinné (s vyšším obsahem anorganických látek)

hyalinní - průhledný a bezbarvý

hydrochorie - šíření výtrusů vodou, obvyklé hlavně u vodních druhů, např. vodnička potoční (Cudoniella clavus), míhavka vodní (Vibrissea truncorum), bochníček potoční (Pachyella babingtonii), miladinka vodní (Miladina lecithina)

hygrofánní - vodou nasákavý, obzvlášť patrné na kloboucích některých lupenatých hub, které při částečném nasáknutí vodou vykazují světlejší a tmavší radiální zóny, např. opeňka měnlivá (Kuehneromyces mutabilis)

hygroskopické plodnice - schopné po vyschnutí opětovně nasát vodu a získat zhruba původní tvar, např. špička kolovitá (Marasmius rotula)

hygroskopický materiál - materiál absorbující vzdušnou vlhkost, např. silikagel; může být použit k vytváření exikátů drobných hub, případně k dosoušení či ukládání herbářových položek a trvanlivých houbových exponátů

hyfové systémy - plodnice hub jsou tvořeny hyfami, které mohou být tří typů, podle počtu přítomných typů hyf může být hyfový systém monomitický (jeden typ hyf, pouze generativní hyfy ať už s přezkami nebo bez), dimitický (dva typy hyf, generativní a buď skeletové nebo ligativní) nebo trimitický (všechny tři typy hyf: generativní, skeletové i ligativní)

hyfy - houbová vlákna, protáhlé přehrádkovité buňky; z hyf je tvořeno podhoubí i samotné plodnice

hymeniderm - pokožka složená z velmi hustě k povrchu kolmo uspořádaných buněk, které mají zhruba kyjovivtý, válcovitý až hruškovitý tvar; v hymenidermu mohou být přítomné i bazidie

hymeniové cystidy - nápadnější cystidioly

hymenium - výtrusorodé rouško, v užším smyslu výtrusorodé rouško bazidiomycetů; pokrývá hymenofor

hymenofor - nese výtrusorodé rouško (hymenium), může být ostnitý, lupenatý, rourkovitý nebo hladký

hypogeický - podzemní, rostoucí či nacházející se pod povrchem země, např. hypogeické plodnice podzemek, hypogeické sklerocium

CH

chlamydospory - nepohlavní (vegetativní) výtrusy s velmi silnými stěnami

cheilocystidy - cystidy na ostří lupenů nebo pórech rourek

chitin - jedna ze základních složek buněčné stěny hub, pro člověka nestravitelná

chlupatý - pokrytý chlupy, ovšem v případě velmi krátkých chlupů se používá termín pýřitý

choroše, chorošovité - v širším slova smyslu všechny houby s pórovitým hymenoforem tvořící plodnice tuhé konzistence, v užším slova smyslu rod choroš (Polyporus) a čeleď chorošovité (Polyporaceae), do kterých se ovšem řadí jen část druhů, které byly dříve za choroše či chorošovité houby považované

chráněné houby - druhy chráněné zákonem specifikuje vyhláška č. 395/92 Sb. zákona 114/92 Sb jako tzv. zvláště chráněné druhy; uvádí 46 druhů makromycetů, které rozděluje do tří skupin podle stupně ohrožení; lokálně v rámci maloplošných chráněných území mohou být chráněny i další druhy, pokud jsou v rámci dané rezervace vedeny jako tzv. předmět ochrany

chromoforní pigment - pigment uložený v buňce organizmu, který ho vytvořil; opakem je chromoparní pigment

chromoparní pigment - pigment vytvořený a vylučovaný organizmem mimo vlastní pletivo (např. zbarvení dřeva některými lignikolními houbami)

chryzocystidy, chrysocystidy - gleocystidy vyplněné zlatožlutým refraktivním obsahem

chuť - pro některé skupiny hub jde o významný determinační znak; plodnice ochutnáváme pouze při určování v rámci konkrétních skupin, kde má tento znak smysl a kde nehrozí otrava; ochutnanou část vždy vyplivneme (a pokud možno vypláchneme ústa); není vhodné ochutnávat muchomůrky, vláknice, pavučince a barevné hřiby (druhy z okruhu hřibu satanu mohou vyvolat zvracení i po ochutnání a vyplivnutí rozžvýkané dužniny); není-li uvedeno jinak, ochutnává se čerstvá syrová dužnina, u holubinek ale také lupeny, které jsou u řady druhů výrazněji palčivé než dužnina

I

ibidem - ibid.; tamtéž (v již citované publikaci)

idem - id.; tentýž

imerzní, immersní - ponořený

imerze, imerzní kapalina - kapalina určená k použití s imerzním objektivem (mikroskopie), zvyšuje index lomu; nejčastěji cedrový olej, případně syntetická náhrada; v případě nedostupnosti lze použít i vodu, případně vynechat imerzní kapalinu zcela, ovšem na úkor optických vlastností (nižší kontrast a rozlišení)

imerzní objektiv, immersní objektiv - objektiv mikroskopu navržený pro použití s imerzní kapalinou (dnes obvykle imerzním olejem) mezi krycím sklíčkem a čočkou objektivu; kapalina upravuje optické vlastnosti, zvyšuje kontrast a ostrost; poprvé použil imerzi G. B. Amici roku v 1850 v podobě vody, následně došlo k použití glycerinové imerze, k sériové výrobě olejových imerzních objektivů přistoupil jako první Zeiss v roce 1878

imperfektní stádium - nepohlavní stádium, část života houby, ve kterém dochází k rozmnožování pouze nepohlavními výtrusy (vegetativními mitosporami, např. konidiemi), anamorfa

in - v, ve (v dále uvedené publikaci, v díle dále uvedeného autora)

in collectionem - in coll.; ve sbírce

in litteris - in litt.; v rukopisu (v doposud nevydaném díle, v nepublikovaných záznamech)

ineditus - ined.; nevydaný, nepublikovaný (jméno, popis, objev)

inflátní - nadmutý; nejčastěji o hyfách, které mohou být nadmuté v úsecích mezi přepážkami

inkrustovaný - pokrytý či vyplněný vysráženými pigmenty nebo vyloučenými krystaly, inkrustace se obvykle týká hyf nebo cystid

innátní - vrostlý; viditelný, ale nevystupující z povrchu, plochý

irpexoidní - podobný hymenoforu rodu bránovitka (Irpex); nepravidelně zploštěle ostnitý hymenofor (potrhané rourky)

ixo(…) - před typem pokožky znamená gelatinizovanou verzi daného typu pokožky, např. ixotrichoderm je gelatinizovaný trichoderm

ixotrichoderm - trichoderm, jehož hyfy jsou uložené v gelatinózní hmotě; přítomnost se projevuje za vlhka výrazně slizkým kloboukem

izabelová (barva) - dříve označení pro skořicově hnědou, později používané i pro světle krémové odstíny hnědorezavé (bledá béžovorezavá); podle Piláta „špinavě žlutohnědá, asi jako špinavější bílá káva“; podle britské tradice odráží označení barvu oděvu Izabely, arcivévodkyně rakouské, která prohlásila, že si nevezme čistou košili a spodní prádlo, dokud nebude dobyto Ostende, což trvalo tři roky (1601-1604); později však bylo zjištěno, že označení izabelová barva (anglicky isabelline) bylo použito již v roce 1600 v popisu šatníku anglické královny Alžběty I., takže jeho původ musí být starší, což nasvědčuje spíše kontinentální tradici, která vznik pojmu váže k dobývání Granady Ferdinandem II. Aragornským a Izabelou I. Kastilskou (1482-1491)

J

jarní aspekt - druhy listnatých porostů fruktifikující od oblevy do olistění dřevin; zpravidla jde o saprotrofy (např. kačenky, smrže, ucháče)

jedlá houba - druh, jehož plodnice mohou být po důkladné tepelné úpravě (min. 20 minut varu, není-li uvedeno jinak) konzumovány v přiměřeném množství (jakožto pochutina, nikoli potravina), aniž by zdravému člověku působil zdravotní potíže, např. hřib smrkový (Boletus edulis), holubinka nazelenalá (Russula virescens)

jednoleté plodnice - plodnice, jejichž vývoj je ukončen během jediné vegetační sezóny

jedovatá houba - druh, jehož plodnice mohou po konzumaci (někdy i pouhém ochutnání a vyplivnutí) způsobit jakkoli závažnou otravu, např. muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina), čepičatka jehličnanová (Galerina marginata)

ježaté houby - heterogenní skupina hub, které se vyznačují ostnitým hymenoformem; obvykle chápáno jako soubor lošákovitých (resp. bělozubovitých) vyjma rodu hrbolatka (který má pórovitý hymenofor), rodu korálovec, lžičkovec, ostnateček a v některých pojetích i dalších rodů či druhů, jejichž hymenofor více či méně připomíná ostny (např. plstnatec tlustoostný)

jižní Čechy - oblast České republiky, jejíž vymezení je obvykle chápáno jako identické s vymezením Jihočeského kraje, tedy okresy České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor; v období mezi lety 1960 a 1990 však do Jihočeského kraje spadal i okres Pelhřimov, takže některé nálezy z této doby, o nichž bylo referováno jako o „jihočeských“, nemusejí pocházet z území aktuálně považovaného za jižní Čechy; mykoflóře jižních Čech se z mykologů věnovali či věnují např. (abecedně): Miroslav Beran, Alexander Josef Bernard, Jan Holec, Zdeněk Kluzák, František Kotlaba, Martin Kříž, Jiří Kubička, Anna Lepšová, Pavel Špinar, Martina Vašutová, Rudolf Veselý, Josef Vlasák a Lucie Zíbarová (dále viz Osobnosti jihočeské mykologie)

K

káčovitý - obráceně kuželovitý; tvarem připomínající (historickou dřevěnou) káču

kalcifilní - preferující substrát s vyšším obsahem vápníku; kalcifilní organizmus = kalcifyt

kalich smrti - mírně patetické označení pro pochvu muchomůrky zelené (Amanita phalloides) a příbuzných smrtelně jedovatých druhů používané v některé starší české literatuře

kapilicium - vlášení; tlustostěnné hyfy umístěné v teřichu zralých gasteromycetů mezi sporami (ostatní druhy hyf se během dozrávání rozpadly)

kapka - malé množství kapaliny držící pohromadě v důsledku povrchového napětí; nepřesně definovaný objem kapaliny, který závisí na fyzikálních vlastnostech kapaliny a způsobu vzniku kapky, obvykle charakteru kapátka; kapka vody vytvořená plastovou 2,5ml Pasteurovou pipetou dosahuje objemu zhruba 0,04-0,05 ml, v případě 0,2ml pipetky dosahuje objemu 0,025 ml, při použití klasického skleněného kapátka s oblým koncem až 0,08-0,09 ml

karminofilní - obvykle míněny karminofilní bazidie; vykazují červená zrna (tečky) po obarvení v železitém acetokarmínu

karmínová (barva) - pastelová tmavší červená s vínovým nádechem

kartáčkovité cystidy - echinidy; baňaté sterilní buňky, často hruškovitého tvaru, které nesou na povrchu bradavčité až prstovité výrůstky; obvyklé pro helmovky (Mycena), kde se vyskytují v hymeniu a na pokožce klobouku

kartilaginosní - chrupavčitý

karyogamie - splynutí buněčných jader, fáze pohlavního rozmnožování hub; u stopkovýtrusých hub dochází ke karyogamii až na úrovni bazidií (od fáze vzniku sekundárního mycelia do karyogamie obsahují buňky jádra dvě)

kaulocystidy - cystidy umístěné na povrchu třeně

kaulohymenium - výtrusorodá vrstva na povrchu třeně, např. u některých hřibovitých (Boletaceae)

klavátní - kyjovitý, přímý (nezahnutý) a rozšiřující se

kleistothecium - typ plodnice některých askomycetů, výtrusorodé rouško je zcela uzavřené uvnitř plodnice (např. vřeckovýtrusné podzemky)

klíční pór - zeslabené či jinak uzpůsobené místo na výtrusu, kterým při klíčení proniká mladá hyfa ven; obvykle na opačném konci než hilum

klimax - rovnovážný stabilní stav ekosystému, ke kterému směřuje sukcese; stav ekosystému, po jehož dosažení již nedochází k proměně prostředí podmíněné vnitřními faktory; pro oblast České republiky jsou většinou klimaxovým stavem přirozený les (např. klimaxová dubina, klimaxová smrčina, reliktní bor)

klobouk - pileus; část plodnice neresupinátních (nerozlitých) hub, která nese hymenium

kmenovina - kulturní lesní porost, který plně plodí a jehož kmeny přesahují průměr 20 centimetrů; obvykle bývá starší 50 let

kolárek - lupeny u třeně spojené v rourkovitý límec, kterým třeň volně prochází, např. u špičky kolovité (Marasmius rotula)

kolumela - vnitřní sloupek břichatkovitých hub (např. hvězdovek) umístěný v teřichu a tvořený sterilním pletivem

konchátní - škeblovitý

konidie - nepohlavní výtrusy, rostou na konidioforách, specializovaných hyfách

konidiofory - hyfy specializované k tvorbě konidií; ty mohou vytvářet buďto přehrádkováním stávajících buněk nebo růstem z konidiogenní buňky

konidiogenní - schopný tvořit konidie, např. konidiofory

konkávní - vydutý; vyhloubený, misku či dutinu připomínající

konvexní - vyklenutý, vypuklý

konzervační tekutina - především na přelomu 19. a 20. století používali někteří mykologové ke konzervaci položek speciální tekutinu, do níž houby naložili; tekutina s houbami byla obvykle umístěna v čirých skleněných válcích, aby bylo možné makroskopické znaky studovat bez vyjmutí z tekutiny; výhodou oproti sušení bylo zachování tvaru plodnice, nevýhodou častější ztráta barvy, vysoké nároky na prostor a obtížná manipulace s válci; konzervační tekutina používaná J. Velenovským se skládá z 900 ml destilované vody, 50 ml 36 % formaldehydu a 50 ml ledové kyseliny octové (plodnice se vloží do tekutiny, nechají několik dnů naložené a poté se tekutina vymění za čerstvou)

koprofilní - rostoucí na výkalech nebo substrátu výkaly obohaceném (též fimikolní), specifická forma saprotrofie

koraloidní - tvarem připomínající mořský korál, oble (laločnatě) větvený

korálová (barva) - různé odstíny pastelově růžovočervené s cihlovou příměsí, podobná lososové

kortex - kůra; obvykle míněno pletivo na povrchu třeně

kortina - pavučinka; zbytek závoje (parciálního vela), systém vláken spojující okraj klobouku se třeněm; vlákna pokrývají i povrch klobouku, kde jsou ale méně patrná; např. u pavučinců (Cortinarius)

kořenující - mající kořenovitě prodloužený a do substrátu hluboce zanořený třeň - pseudorhizu, např. slizečka ocasatá (Xerula radicata), penízovka kořenující (Xerula pudens), penízovka vřetenonohá (Gymnopus fusipes), slzivka kořenující (Hebeloma radicosum)

kožová (barva) - barva vydělané hovězí kůže, béžově okrová, sytější než žemlová

krček - rostrum; v případě pyrenomycetů horní zúžená část perithecia na vrcholu otevřená ostiolem; v případě břichatek (hvězdovek) útvar spojující vnitřní a vnější okrovku

krémová (barva) - sytější než smetanová, směs bílé s béžovou nebo pleťovou

krenátní - vroubkovaný, ohraničený oblými zářezy; jsou-li špičaté, pak se používá termín zubatý, jsou-li špičaté, malé a velmi pravidelné, pak pilovitý a pokud jsou nepravidelné, tak vykousaný

krenulátní - jemně vroubkovaný

kulturní les - nejrozšířenější druh lesa v ČR, umělý ekosystém, který obvykle nahradil původní potodz, často jiného druhového složení; protože jsou kulturní lesy často tvořeny pro danou lokalitu nepůvodní dřevinou (>50 % jde o smrčiny), navíc často monokulturní a stejnověkou, jsou citlivější k extrémům počasí a škůdcům; obvykle je v rámci kulturních lesů využíváno holosečné hospodaření, v menším měřítku probírka

kutis - pokožka uspořádaná z hyf rostoucích rovnoběžně s povrchem

květnatá bučina - bukový porost (někdy s příměsí jedle) na úživných půdách, obvykle s bohatě vyvinutým bylinným patrem, ve kterém jsou přítomné např. mařinka vonná (Galium odoratum), samorostlík klasnatý (Actaea spicata) nebo bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis); mykorhizní houby jsou zastoupeny druhy jako například holubinka sluneční (Russula solaris), holubinka jitřenková (Russula aurora), holubinka nádherná (Russula nobilis), holubinka krátkonohá (Russula curtipes) a šťavnatka slonovinová (Hygrophorus eburneus)

kyjovitý - připomínající kyj, tj. rovný (nezahnutý) a ke konci rozšířený

kyselé deště - efekt způsobený především spalováním fosilních paliv s vysokým obsahem síry, jejíž oxidy uvolněné do atmosféry reagují s vodou za vzniku slabé kyseliny sírové; v důsledku kyselých dešťů (v ČR především v 60.-80. letech 20. století) došlo k ovlivnění chemizmu půd, na což obzvlášť citlivě reagovaly mykorhizní druhy hub; největší ústup zaznamenaly lošákovité, kuřátkovité, liškovité, stročkovcovité, některé čirůvky a tzv. barevné hřiby; obecně došlo k ústupu hub preferujících neutrální půdy (které se staly kyselými) a bazické půdy (které byly až zneutralizovány); určitý podíl na kyselých deštích, jehož význam po odsíření provozů spalujících hnědé uhlí stoupá, mají oxidy dusíku vznikající spalováním při vysokých teplotách (spalovací motory, průmysl) a reagující s atmosférickou vodou na kyselinu dusičnou a další sloučeniny, které krom kyselého spadu způsobují eutrofizaci

L

lada - pozemek dlouhodobě ponechaný ladem, hospodářsky nevyužívaný, obvykle z důvodu kamenitého terénu, podmáčení, chudé půdy nebo obtížné přístupnosti

lakunozní, lakunosní - komůrkatý, obsahující jamky nebo dutinky

laterální - postranní, boční

latex - mléko připomínající šťáva přítomná v mléčnicích neboli lactiferách, např. ryzce (Lactarius), některé helmovky (Mycena); důležitými znaky mléka mohou být průsvitnost, barva za čerstva, barva po zaschnutí, oxidace při kontaktu s dužninou, oxidace bez kontaktu s dužninou, makrochemická reakce (nejčastěji s KOH) a chuť (mírná, pálivá, hořká)

léčivá houba - houba, jejíž plodnice (někdy i mycelium) může obsahovat léčivé látky; mnohé léčivé látky obsažené v houbách jsou pro člověka obtížně dostupné (uzavřené v buněčné stěně z nestravitelného chitinu), mnohé se rozkládají tepelným zpracováním, jiné mohou vyvolávat alergické reakce nebo být přítomné v nevhodné koncentraci; amatérské využívání hub jako medikamentu může být bez dostatečné znalosti možných úskalí nefunkční či nebezpečné

legit - leg.; sebral (položku), v praxi často používáno pro osobu, která houbu našla (nikoli sebrala)

licet - l.; je možné, lze

liláková (barva) - červenofialová, růžově nafialovělá, např. květ šeříku

ligativní hyfy - více méně silnostěnné keříčkovitě větvené hyfy s krátkým kmínkem a bez přepážek

lignikolní - žijící na dřevu, obvykle rozkládající dřevo (pro zdůraznění tohoto aspektu se používá i termín lignivorní)

límeček - po obvodu zostřený kruhový val umístěný naspodu vnitřní okrovky a obepínající krček; z tuzemských druhů pouze u hvězdovky límečkové (Geastrum striatum)

lipidy - hygrofobní uhlovodíky, tuky; obvykle v souvislosti s přítomností tukových kapek ve sporách některých druhů; ke zvýraznění se používá barvivo Sudan III

lišejníky - lichenizované houby, organizmy tvořené úzkou symbiózou houby a řasy (případně houby a sinice); 97 % druhů lišejníků tvoří askomycety, pouze 3 % bazidiomycety; různé druhy rostou epifyticky, epiliticky i terestricky; většina druhů má bioindikační hodnotu

loco citato - l. c.; na již uvedeném místě (citované publikace)

lobátní - laločnatý

lososová (barva) - masově starorůžová; pastelově růžová s oranžovou až cihlovou komponentou

lošákovité - označení skupiny hub, které lze buďto chápat jako synonymické k současnému vymezení čeledi bělozubovité (Bankeraceae) s rody bělozub (Bankera), hrbolatka (Boletopsis), lošáček (Phellodon), lošákovec (Hydnellum) a lošák (Sarcodon), nebo jako heterogenní skupinu zahrnující pozemní mykorhizní druhy s ostnitým hymenoforem, tedy výše jmenované bez rodu hrbolatka (Boletopsis), ale s rodem lišák (Hydnum)

lupen - druh hymenoforu; plochý, na spodní straně kolmo k ploše klobouku umístěný útvar, u řady druhů radiálně od třeně; nese hymenium

lyofilizace - vakuová kryosikace; sušení zmražených objektů vakuovou sublimací, oproti standardnímu sušení proudem teplého vzduchu je zastaven rozklad a minimalizována deformace; lyofilizací lze vytvářet např. herbářové položky a muzejní exponáty

M

makrochemické reakce - využití chemických reakcí různých činidel s plodnicemi hub při determinaci; systematické užívání reagencií v mykologii zavedl český mykolog V. Melzer

makromycety - velké houby, heterogenní skupina zahrnující houby tvořící plodnice viditelné pouhým okem, zhruba tedy od milimetru velké; různí autoři používají různé definice, v praxi jsou některé konkrétní druhy řazené k makromycetům nebo mikromycetům spíš na základě zvyku či dohody než podle jednoznačného všeobecně platného kritéria

marginální, marginátní - okrajový; na okraji lupenů, na okraji klobouku, na okraji plodnice

mediostrat - obvykle mediostrat lupenů = trama lupenů = střední pletivová vrstva tvořící kostru lupenů

medula - dužnina ve třeni dřeňovité konzistence, kterou tvoří řídký vatovitý plektenchym, který během růstu plihne, čímž vzniká dutina nebo dutiny, např. hřib siný (Gyroporus cyanescens)

meiospóry - pohlavní výtrusy; spóry, jejichž vzniku předcházela meióza; většinou askospóry a bazidiospóry

Melzerovo činidlo - reagencie vyvinutá českým mykologem V. Melzerem používaná pro mikroskopii - především holubinek (Russula) a askomycetů; obecně pak pro zjištění amyloidního či dextrinoidního charakteru preparátu

merulioidní - podobný hymenoforu rodu bránovitka (Merulius), nepravidelně síťovitý se zvlněnými záhyby

metuloidní - obvykle metuloidní cystidy; tlustostěnné, jevící se v optickém mikroskopu dvojitě, často kryté inkrustací šťavelanu vápenatého na temeni; např. u některých druhů vláknic (Inocybe)

mezofilní - organizmus, který má průměrné nebo mírné požadavky (podle kontextu např. na teploty, vláhu, živiny ap.)

mezoperidium - vnitřní vrstva okrovky mezi exoperidiem a endoperidiem, u hadovkovitých nazývaná gallerta

metachromatický - barvící se v roztoku kresylové modři jinak než modře (obvykle červeně nebo fialově, vzácně i zeleně); podstatou změny barvy je částečná polymerace barviva důsledkem působení látek obsažených v pletivu houby

mihi - m.; můj, mé (mé pojetí, mnou popsaný druh)

mikromycety - mikroskopické houby, zpravidla druhy tvořící plodnice menší než milimetr (podle některých definic menší než dva milimetry), heterogenní skupina; větší jsou makromycety

mikron - mikrometr, tisícina milimetru, µ, nejčastěji užívaná délková jednotka v mikroskopii hub

misit - zaslal, poslal (např. položku k určení)

mitospóry - nepohlavní výtrusy; spóry, jejichž vzniku předcházela mitóza; například konidie, aleuriospóry

mlazina - kulturní lesní porost zhruba do 15 let věku, kdy se živé větve sousedních stromů dotýkají; další fází je tyčkovina

mléčnice - lactifery, laktiferní hyfy; hyfy, které mohou obsahovat mléčnou (zbarvenou či barvící se) tekutinu (=latex), která při porušení vytéká ven; mléčnice obsahující latex jsou typické pro ryzce (Lactarius), mléčnice bez obsahu tekutiny mají vyvinuté holubinky (Russula)

monofágní parazit - parazit specializovaný na jediný hostitelský druh nebo velmi úzkou skupinu hostitelů, např. hřib příživný (Pseudoboletus parasiticus)

monosporické bazidie - bazidie nesoucí po jednom výtrusu

moučná vůně - aroma čerstvě umleté mouky, někdy přechází do okurkové vůně nebo štěničného pachu

mycelium - podhoubí, vlastní „tělo“ houby, spleť hyf, kterým organizmus získává a transportuje vodu se živinami; gram vysušené půdy může obsahovat desítky až stovky metrů mycelia

mykobiont - houbový organizmus tvořící součást lišejníku; zajišťuje příjem vody a anorganických látek pro fotobionta; zhruba 97 % známých mykobiontů tvoří askomycety, 3 % bazidiomycety

mykobiota - mykoflóra, funga; houbové organizmy určitého území (vymezeného obvykle geograficky nebo biotopem)

mykofág - organizmus konzumující houby, např. mravenci rodu Atta, larvy bedlobytek a někteří lidé

mykoflóra - mykobiota, funga; houbové organizmy určitého území (vymezeného obvykle geograficky nebo biotopem)

mykofil - člověk (nebo obecně organizmus), který má pozitivní vztah k houbám

mykolog - člověk vědecky studující houbové organizmy

mykoparazit - organizmus parazitující na houbách, např. larvy bedlobytek, nedohub zlatovýtrusý (Hypomyces chrysospermus), kukmák příživný (Volvariella surrecta)

mykorhiza - symbióza mezi houbou a rostlinou uskutečněná těsným kontaktem mycelia s kořenem rostliny; existují ektomykorhizy (houbová vlákna nepronikají do rostlinných buněk) a endomykorhizy (houbová vlákna pronikají do rostlinných buněk); v samotném místě spojení kořenu a mycelia vzniká zduřelý útvar označovaný rovněž jako mykorhiza; houba díky většímu rozsahu mycelia může dodávat vyšší množství vody a živin než by si rostlina dokázala zajistit vlastními kořeny; rostlina pak houbu zásobuje organickými látkami

N

náhradní biotop - biotop splňující podmínky vyžadované konkrétním organizmem nebo organizmy, není však původním nebo přirozeným biotopem, ve kterém se organizmus původně vyskytoval; např. hráze rybníků mohou být náhradním biotopem pro teplomilné druhy hub vázané na duby, pískovny mohou být náhradním biotopem pro některé druhy vázané na oligotrofní bory nebo písečné přesypy, městské parky a zeleň mohou být náhradním biotopem některých teplomilných, stepních nebo halofilních druhů

nachová (barva) - barva vzniklá smícháním dvou dílů červeného a jednoho dílu modrého světla; odstín mezi vínovou a starorůžovou

nec - neque; též ne, ani ne

nejedlá houba - druh, jehož plodnice nejsou z nějakého důvodu (chuť, pach, konzistence, stravitelnost, vydatnost) vhodné ke konzumaci, ale v případě neúmyslné konzumace přiměřeného množství (odpovídajícího pochutině, nikoli potravině) nezpůsobí otravu; může však dojít k nevolnosti, např. hřib medotrpký (Caloboletus radicans), choroš smolonohý (Royoporus badius)

nekróza jasanu - odumírání jasanů způsobené v ČR nepůvodní houbou Hymenoscyphus fraxineus (syn. Hymenoscyphus pseudoalbidus)

nepůvodní druhy - druhy organizmů, které se na určité území (stát, kontinent, ale třeba i skleník) rozšířily vědomým nebo nevědomým přispěním člověka; např. psivka Ravenelova (Mutinus ravenelii), klouzek sibiřský (Suillus sibiricus); pokud se nepůvodní druh výrazně šíří a působí újmu původním druhům (vytlačuje jiné organizmy, rozvrací přirozené biotopy), je označovaný jako invazní druh, např. voskovička Hymenoscyphus fraxineus působící nekrózu jasanu

neque - nec; též ne, ani ne (non J. Velenovský, nec A. Pilát = ani podle J. Velenovského, ani podle A. Piláta)

nezvěstný druh - ?EX, označení použité v Červeném seznamu (2006) pro druhy pravděpodobně vyhynulé (nedoložené mezi lety 1970-2005); s ohledem na krátkou dobu fruktifikace některých druhů a omezený počet mykologů nelze spolehlivě rozlišit, zda je druh skutečně vyhynulý, přehlížený, velmi vzácný a proto unikající pozornosti nebo mycelia existují, ale nedochází k fruktifikaci; od vydání Červeného seznamu byly některé nezvěstné druhy opětovně nalezeny - např. kyj uťatý (Clavariadelphus truncatus), kyjanka Zollingerova (Clavaria zollingeri), mecháček síťnatý (Arrhenia retiruga), ouško horské (Wynella sylvicola), plešivka fialová (Calvatia fragilis) - jiné zůstávají nadále nezvěstné - např. masečník kulovitý (Sarcosoma globosum), střechan bedlovitý (Chlorophyllum agaricoides) nebo trusovka tečkovaná (Poronia punctata)

nika - ekologická nika, souhrn ekologických charakteristik podmiňujících výskyt konkrétního organizmu plus jeho role v daném ekosystému

nitrofilní - dusík milující; druhy preferující zvýšený obsah dusíku rostou například na silných vrstvách listového opadu, v blízkosti kompostů, na hnojených půdách, na výkalech živočichů, na rybničním bahně ap., např. bedla zahradní (Chlorophyllum brunneum), hřib červený (Hortiboletus rubellus)

nitrofobní - opak termínu nitrofilní, nesnášející vyšší koncentrace dusíku; jde např. o mnohé mykorhizní bazidiomycety oligotrofních borů, horských smrčin, vrchovišť, mnohé druhy travních závojenek (Entoloma, podrod Nolanea) a voskovek (Hygrocybe s. l.)

nitrózní pach - pach po kyselině dusičné, například helmovka šiškomilná (Mycena strobilicola)

nivní rašeliniště - rašeliniště vzniklé v meandrech a zaniklých ramenech vodního toku; zásobeno je jak srážkami, tak podzemní vodou pocházející z hlavního toku, někdy i jeho přítoky; nivní rašeliniště mohou mít v různých částech charakter vrchovišť i slatinišť; např. NPR Velká Niva

nomen confusum - nom. conf., nejasné jméno, zmatečné jméno (není jednoznačné, jaký druh tímto jménem jeho autor myslel)

nomen conservandum - nom. cons., konzervované jméno (jméno, které zůstane zachováno i v případě, že bude objeveno starší platné jméno pro daný taxon)

nomen illegitimum - nom. illeg., neoprávněné jméno

nomen invalidatum - nom. inval., neplatné jméno (vzniklé v rozporu s aktuální verzí kodexu)

nomen nudum - nom. nudum, jméno publikované bez popisu či vyobrazení

nomenklatura - názvosloví, vymezuje pravidla pro pojmenování taxonů

non - ne

non aliorum - non al.; ne ostatních autorů

non original(?) - non orig., ne ve smyslu původního popisu

nosič - receptakulum, sterilní část teřichu hadovkotvarých hub, která během růstu expanduje a vyzdvihuje plodnou část teřichu; obdoba třeně

O

obligátní parazitizmus - závazný parazitizmus, parazit je schopný získávat živiny pouze od hostitele

ojíněný - pokrytý velmi jemným zrnitým povlakem matného charakteru, který lze obvykle setřít (podobně jako u švestky)

okr, okrová (barva) - soubor přírodních pigmentů zbarvených od žluté po červenou; v kontextu mykologie je obvykle míněn tzv. okr světlý, tedy tlumený pískový ostín žlutorezavé, méně jasný a živý než gumiguta

okrovka - peridium, peridie, jedno- či vícevrstvý obal teřichu břichatkovitých hub (gasteromycetů)

okurková vůně - aroma čerstvě oloupané okurky, může přecházet do moučné vůně, např. čirůvka májovka (Calocybe gambosa) nebo slanečkového aromatu, např. cystidovka rybovonná (Macrocystidia cucumis)

oleocystidy - cystidy s olejovitým obsahem

oligotrofní - chudý na živiny, například oligotrofní bor, oligotrofní trávník

oligotrofní bor - bor chudý na živiny; vyznačuje se přítomností brusnice brusinky, vřesu, lišejníků s keříčkovitou stélkou (dutohlávky, pukléřka islandská); oligotrofní bory vznikají obvykle na pískovém podloží, případně na částečně rozrušených kyselých metamorfitech (např. pararula, granulit, kvarcit, migmatit) či vyvřelinách (žula); k typickým skupinám hub patří mykorhizní čirůvky (Tricholoma), lošákovité (Bankeraceae), krásnoporky (Albatrellus s. l.) a dále druhy jako hřib borový (Boletus pinophilus), klouzek kravský (Suillus bovinus), ryzec strakatý (Lactarius musteus), pavučinec slizký (Cortinarius mucosus), pavučinec (Cortinarius quarciticus) nebo kyjanka hlínová (Clavaria argillacea); přirozené oligotrofní bory se označují jako reliktní bory; ohrožené jsou eutrofizací (atmosférickou depozicí, hnojením přilehlých polí) a bory na píscích také nelegální těžbou vltavínů (přičemž legální systematická těžba je ještě horší variantou, neboť vede k úplné likvidaci původního porostu)

oligotrofní trávník - trávník chudý na živiny, nehnojený, obvykle nízkostébelný, případně kosený nebo pasený (kozy, ovce), vyvinutý zpravidla na chudém kyselém podloží (pararula, ortorula, granit, pískovec), někdy ale také na nízké vrstvě substrátu na bazických horninách (vápenec), nejčastěji na svažitých lokalitách; biotop četných druhů voskovek (Hygrocybe s. l.), voskoviček (Camarophylopsis), závojenek (Entoloma, podrod trávnička), kyjoveček (Clavulinopsis), některých kyjanek (Clavaria), čirůvek rodu Porpoloma a druhů jako čirůvka zamlžená (Lepista luscina), helmovka jitřenková (Mycena adonis) aj.; biotop ohrožený eutrofizací (atmosférickou depozicí i hnojením), nevhodným zemědělským využitím (orba, pastva krav, skládka hnoje), případně zarůstáním invazním a půdu nitrifikujícím vlčím bobem mnoholistým

olivová (barva) - barva zelených oliv, tmavá špinavě žlutozelená, temně pastelově zelená s příměsí okrové a béžové

operkulátní - vřecka otevírající se víčkem na vrcholu; přeneseně i označení pro ty druhy askomycetů, jejichž vřecka se otevírají víčkem

operkulum - víčko; útvar, kterým se otevírají operkulátní vřecka; víčka mohou být amyloidní, např. u rodu řasnatka (Peziza)

orchidejová bučina - též vápnomilná bučina, bukový porost na vápencovém nebo jiném bazickém podloží (vápnitý pískovec, opuka, čedič) s velmi bohatě vyvinutým bylinným patrem, jehož součástí může být jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), medovník meduňkolistý (Melittis melyssophyllum) a četné druhy vstavačovitých; z mykorhizních druhů hub se v orchidejových bučinách vyskytuje například ryzec bledý (Lactarius pallidus), ryzec ostrý (Lactarius acris), holubinka buková (Russula faginea), kuřátka sličná (Ramaria formosa), čirůvka šupinkatá (Tricholoma squarrulosum), čirůvka růžovolupenná (Tricholoma orirubens), pavučinec nancynský (Cortinarius nanceiensis), pavučinec vápnomilný (Cortinarius alcalinophilus), vláknice hořkomandlová (Inocybe hirtella), kyj Herkulův (Clavariadelphus pistillaris) aj.

ornamentika - plastická kresba na povrchu výtrusů; přítomnost, charakter a výška jsou u některých skupin hub podstatnými znaky; zkoumá se mikroskopicky, obvykle za použití barviv a silně zvětšujícího, často imerzního objektivu

ortochromatický - barvící se v kresylové modři modře

ostiolum, ostiolus - ústí perithecia

ostny - typ hymenoforu; připomíná drobné jehlice nebo krápníčky (stalaktity); typické pro houby lošákovité a rod korálovec (Hericium), potrhané rourky připomínající ostny se vyskytují i u některých chorošovitých hub

ostří lupenů - acies; spodní okraj, hrana lupenů; může být např. hladké, pilovité, zbarvené

ozonium - žlutorezavá, obvykle paprsčitě uspořádaná spleť hyf, kterou na substrátu tvoří některé druhy hnojníků (Coprinus); vyskytuje se nejčastěji mimo období fruktifikace; zpravidla nepodléhá autolýze, takže jej lze uchovat jako dokladovou položku

P

palisádoderm - pokožka tvořená hustým seskupením k povrchu kolmo postavených hyf zhruba stejné délky; taková pokožka je zpravidla suchá a za mokra neslizká

parafýzy - sterilní hyfy, vlákna v theciu umístěná obvykle mezi vřecky, oproti nimž jsou tenčí a neplodné (nevznikají v nich spóry); mohou být různě zakončené, rovné nebo zahnuté, zbarvené, přehrádkované ap.

parazit - příživník; organizmus, který získává živiny z jedince jiného druhu (hostitele) a působí mu tím újmu

parazitizmus - vztah organizmů dvou různých druhů, kdy jeden (parazit) získává živiny od druhého (hostitel), kterému tím působí újmu

parciální, partiální - částečný

park - městské či obecní parky a zeleň se z hlediska vlivů na skladbu mykoflóry liší oproti anglickým parkům vyšším sešlapem půdy a vyšším obsahem dusíku v půdě (což neprospívá většině mykorhizních hub) a zároveň důslednějším odstraňováním mrtvého dřeva a dožívajících stromů (což nesvědčí dřevním druhům); zástavba a rozsáhlé dlážděné plochy znamenají teplejší mikroklima; ze zajímavých druhů hub jsou z jihočeských parků a městské zeleně známé např. kališník běločerný (Helvella leucomelaena), kališník žebernatý (Helvella costifera), bedla hnědočervenavá (Lepiota brunneoincarnata), bedla liláková (Lepiota lilacea), bedla namasovělá (Lepiota subincarnata), bedla špičkovitá (Lepiota oreadiformis), hlíva miskovitá (Pleurotus cornucopiae), holubinka mokřadní (Russula subrubens), muchomůrka šiškovitá (Amanita strobiliformis), penízovka nádherná (Gymnopilus luxurians), ryzec lemovaný (Lactarius aspideus), ryzec polokrvomléčný (Lactarius semisanguifluus), strmělka zamlžená (Lepista luscina), hřib Markův (Xerocomellus marekii), ježatec různozubý (Hericium cirrhatum), lesklokorka tmavá (Ganoderma adspersum), rezavec datlí (Inonotus nidus-pici) a rezavec dubový (Inonotus dryadeus)

pavučinka - kortina; zbytek závoje (parciálního vela), systém vláken spojující okraj klobouku se třeněm; vlákna pokrývají i povrch klobouku, kde jsou ale méně patrná; např. u pavučinců (Cortinarius)

perfektní stádium - fáze, ve které se houba dokáže rozmnožovat pohlavními výtrusy (to jsou obvykle askospory nebo bazidiospory), teleomorfa

peridiola - pecička; tuhý (kulovitý, čočkovitý) útvar hnízdovkovitých hub, který obsahuje hymeniumvýtrusy

perispor - bezbarvá, obvykle gelatinózní blána obalující výtrusy některých druhů; při růstu výtrusu se může trhat a vytvářet ornamentiku, případně se na jejím charakteru podílet; v některých barvivech se perispor některých druhů uvolňuje

peristom - okraj ústí na vrcholu plodnic některých břichatkovitých hub

peridium, peridie - okrovka, jedno- či vícevrstvý obal teřichu břichatkovitých hub (gasteromycetů)

perithecium - plodnice pyrenomycetů zanořená v (či vyrůstající na) stromatu, obvykle plus mínus lahvovitého nebo urnuloidního tvaru s drobným otvorem na vrcholu (ostiolus); obsahuje askospóry

pigment - barvivo, např. u pyrenomycetů může být pigment vyluhovaný v 5% KOH důležitým určovacím znakem

pileocystidy - cystidy na povrchu klobouku

pileus - klobouk; část plodnice neresupinátních (nerozlitých) hub, která nese hymenium

pinxit - pinx.; namaloval

pískovna - v jČ též pískárna; oligotrofní biotop s výskytem převážně nitrofobních druhů hub; vliv na charakter mykoflóry má obsah frakcí písku (např. zda jde o čistý písek, jílovitý písek ap.), míra a charakter zamokření (hladina spodní vody, sezónní vývoj), přítomnost mykorhizních symbiontů (řada druhů je vázána na borovici), doba od ukončení těžby, disturbance a eutrofizace; na dnech opuštěných pískoven se mohou vyskytovat následující mykorhizní druhy: ryzec osmahlý (Lactarius quieticolor), ryzec strakatý (Lactarius musteus), lošák šupinatý (Sarcodon squamosus), čirůvka pochybná (Tricholoma stans), čirůvka zelánka (Tricholoma equestre), čirůvka límcová (Tricholoma focale); některé druhy preferují nezasažený biotop a pokud jsou z pískoven známé, pak spíše z okrajových partií a nevytěžených ostrovů, kde zůstala zachována původní úroveň terénu včetně původního porostu: hřib borový (Boletus pinophilus), lošáček číškovitý (Phellodon tomentosus), lošáček statný (Phellodon confluens), lošák sivonohý (Sarcodon glaucopus), lošákovec ďubkatý (Hydnellum scrobiculatum), čirůvka límcová (Tricholoma focale), čirůvka obrovská (Tricholoma colossus), čirůvka větší (Tricholoma matsutake), ryzec pravý (Lactarius deliciosus)

plachetka - velum universale, obal některých bazidiomycetů, který v mládí uzavírá celou plodnici, později se trhá, na klobouku může ponechávat útržky (strupy) a na bázi třeně pochvu, např. muchomůrky (Amanita)

platné jméno - jméno (označení pro taxon), které není v rozporu s platnými pravidly (kodexem); platným jménem je i synonymum

plavá (barva) - světlejší krémově okrová, pastelově rezavožlutá; barva lví srsti

plazmodium, plasmodium - polotekutá nebuněčná hmota obsahující vysoký počet jader; vznikají z ní plodničky hlenek

plektenchym - pletivo tvořené hustě nahloučenými a propletenými hyfami, takže jednotlivé hyfy nejsou jasně patrné

pleťová (barva) - krémová s růžovým nádechem; světlá směs béžové, růžové a okrové

pleurocystidy - cystidy umístěné na ploše lupenů

plodnice - lidově „houba“; útvar, který tvoří makromycety, v němž dochází k tvorbě výtrusů (spór), plodnice askomycetů se označuje jako askokarp (ten může být typu apothecium, askoma, kleistothecium, perithecium); plodnice bazidiomycetů se označuje jako bazidiokarp neboli bazidioma; plodnice je tvořena hyfami

poddruh - subspecie; systematická jednotka nižší úrovně než druh a vyšší než varieta; de facto jde o varietu s vlastním areálem výskytu, tedy geneticky podmíněnou odchylku, která se nevyskytuje ve stejném areálu se základním druhem; v mykologii se příliš nepoužívá, z českých mykologů popisoval subspecie například J. Hlaváček

podhoubí - mycelium; vlastní „tělo“ houby, spleť hyf, kterým organizmus získává a transportuje vodu se živinami; gram vysušené půdy může obsahovat desítky až stovky metrů mycelia

podmínečně jedlá houba - druh, jehož plodnice mohou být konzumovány jako jedlé, jsou-li dodržené určité podmínky; tím může být množství (např. pouze jako koření), doba tepelné úpravy (např. minimálně 30 minut), úprava konzistence (rozemletí), vyvaření s následný odstraněním dužniny, použití výlučně mladých plodnic ap.; nejsou-li stanovené podmínky dodrženy, je třeba houbu považovat za nejedlou nebo jedovatou, např. václavka smrková (Armillaria ostoyae), čirůvka fialová (Clitocybe nuda)

podzemky - hypogeické houby; skupina hub, jejichž plodnice se vyvíjejí pod povrchem země (zcela nebo z větší části); podzemky se vyskytují mezi askomycety i bazidiomycety, jde o heterogenní (umělou, vzájemně nepříbuznou) skupinu; plodnice podzemek se mohou na povrch dostat např. vyhrabáním divokými prasaty (která některé druhy cíleně vyhledávají) nebo splavením půdy po velkých deštích

pochva - vagina; útvar na bázi třeně, který vzniká roztržením univerzálního (generálního) vela; např. u muchomůrek (Amanita) a kukmáků (Volvariella); pochva muchomůrky zelené (Amanita phalloides) a příbuzných druhů bývá ve starší literatuře označována jako kalich smrti

pokožka - obvykle pokožka klobouku nebo třeně; podle uspořádání hyf a jejich zakončení jsou rozlišovány čtyři základní typy pokožky: kutis, trichoderm, hymeniderm, epithelium; k určovacím znakům patří i míra slupitelnosti pokožky klobouku (hlavně u holubinek), makrochemické reakce na pokožce (četné rody lupenatých hub), charakter pokožky klobouku na omak (suchý, mastný, slizký ap.) i chuť pokožky klobouku (obvykle hořká nebo mírná)

položka - doklad; konzervovaný materiál opatřený schedou (údaji o nálezu - určení, lokace, biotop, nálezce, determinátor) uložený v herbáři; konzervací se obvykle rozumí usušení proudícím vzduchem, může však jí i o lyofilizaci nebo naložení do konzervační tekutiny (to se používalo především na počátku 20. století)

polyfágní parazit - parazit napadající široký okruh hostitelů, např. nedohub zlatovýtrusý (Hypomyces chrysospermus)

polystomasie - teratologické zmnožení počtu ústí, abnormalita, která se může objevovat u hvězdovek (Geastrum)

póry - ústí rourek, mohou nabývat specifických charakteristik - mít různou barvu, tvar, barevnou reakci na otlak, být kryté (uzavřené) cheilocystidami

primární mycelium - mycelium tvořené jedním hyfovým vláknem (vlákno o průměru buňky), které vyrostlo z jedné spóry; spojením dvou primárních mycelií vzniká sekundární mycelium, na kterém mohou vyrůstat plodnice

primordiální hyfy - typ hyf v pokožce klobouku některých holubinek (Russula), lze je obarvit speciálním postupem pomocí karbolfuchsinu nebo kresylovou modří

primordium - zárodek plodnice

pro parte - p. p.; částečně

prsten - annulus, útvar na třeni původně spojující třeň s okrajem klobouku, může vznikat z vela univerzálního i parciálního

přehrádka = přepážka

přechodové rašeliniště - druh rašeliniště, které je významně napájeno srážkami i podzemní vodou, případně také vodními toky; obvykle dosahuje mírně kyselého pH a středního obsahu živin; některé systémy řadí přechodová rašeliniště ke slatiništím; mezi druhy přechodových rašelinišť patří např. helmovka jitřenková (Mycena adonis), klouzek žlutavý (Suillus flavidus), kozák barvoměnný (Leccinum variicolor) nebo třepenitka pomněnková (Hypholoma myosotis); viz též nivní rašeliniště

přepážka - přehrádka, septum (mn. č. septa); v různém kontextu může jít o přepážku ve výtrusu nebo přepážky v hyfách

přezka - můstek (háček, hrbolek) mezi dvěma sousedními buňkami hyfy

přívěsek - (1) výrůstek na bázi třeně, např. u hřibu přívěskatého (Butyriboletus appendiculatus), (2) výrůstek na cystidách, též označovaný jako zobánek

pseudoamyloidní - dextrinoidní; reagující na Melzerovo činidlo žlutohnědým až hnědočerveným zbarvením

pseudorhiza - kořenovitě prodloužený do substrátu hluboce zanořený třeň, např. slzivka kořenující (Hebeloma radicosum), penízovka vřetenonohá (Gymnopus fusipes), slizečka ocasatá (Xerula radicata)

pseudosklerocium - sklerocium připomínající útvar, který vzniká pouze pokrytím (zpevněním) části těla hostitele (nebo jiného substrátu) myceliární korou, nikoli jeho přeměnou na pravé sklerocium; tvoří jej např. hlízenky (Monilina) z (respektive na) opadaných a takto mumifikovaných plodech brusnicovitých, vřesovcovitých a růžokvětých rostlin

pulvinové kyseliny - látky přítomné v plodnicích některých druhů hub; jsou zodpovědné za žluté zbarvení plodnic, pomalou oxidací pulvinových kyselin dochází ke vzniku červených pigmentů a rychlou oxidací k modrání dužniny

pyrenomycety - tvrdohouby, houby tvořící tvrdé útvary, stromata, do nichž jsou zanořené plodnice typu perithecium; pyrenomycety patří k askomycetům

pýřitý - pokrytý krátkými chlupy

Q

q - quotient; poměr délky a šířky výtrusu; čím je výtrus protáhlejší, tím je q vyšší; u kulovitých výtrusů nabývá hodnoty 1

quid est - q. e.; to jest

R

rašeliniště - trvale zamokřený ekosystém spolutvořený porostem rašeliníků; v důsledku zamokření a dalších podmínek nepříznivých pro dekompozitory dochází jen k omezenému rozkladu rostlinné hmoty, která se ukládá a tvoří rašelinu; podle obsahu živin, který souvisí se zdrojem vláhy, se rozlišují (oligotrofní) vrchoviště, (eutrofní) slatiniště a smíšená přechodová rašeliniště, ke kterým lze řadit i nivní rašeliniště

rašelinná louka - vlhká až podmáčená louka s porostem rašeliníku; může vzniknout zarůstáním (degradací) rašeliniště nebo dlouhodobým zamokřením původně sušší louky; na rašelinných loukách se obvykle objevují druhy slatinišťpřechodových rašelinišť, například polnička bažinná (Agrocybe paludosa), šupinovka Henningsova (Pholiota henningsii), třepenitka pomněnková (Hypholoma myosotis), voskovka liškovitá (Hygrocybe cantharellus), voskovka rašelinná (Hygrocybe conicopalustris) a voskovka vroubkovaná (Hygrocybe coccineocrenata).

reakce dužniny - reakce dužniny na řezu nebo na otlaku obvykle způsobená oxidací obsažených látek je pro řadu druhů i rodů významným rozlišovacím znakem; řez je třeba provést čistým nožem, neboť kontaminace enzymy z plodnice jiného druhu může způsobit barevnou reakci i u druhu, který ji za normálních okolností nevykazuje; reakce bývá modrá, modrozelená, modročerná (např. četné hřibovité, voskovka kuželovitá, některé líhy), červená (např. čirůvka mýdlová, vláknice začervenalá, vláknice Godeyova), rezavá (např. holubinky z příbuzenstva holubinky révové), žlutá (např. některé krásnoporky), šedá (např. některé holubinky, především holubinka odbarvená), růžová (např. ryzec světlý, ryzec ostrý), fialová (např. ryzec lemovaný, ryzec honosný); podle konkrétního druhu může být reakce okamžitá nebo trvat několik hodin; u některých ryzců má podíl na reakci přítomnost mléka

receptakulum - nosič, sterilní část teřichu hadovkotvarých hub, která během růstu expanduje a vyzdvihuje plodnou část teřichu; obdoba třeně

refraktivní - světlolomný; obvykle o hyfách, bazidiích, parafýzách, vakuolách ap., což se v optickém mikroskopu projevuje lokálně vyšším kontrastem daného útvaru či orgánu (středová část refraktivního prvku bývá jasnější a okrajová temnější než okolí preparátu)

reliktní bor - přirozený oligotrofní bor; v současnosti většinou fragmenty nad kaňony řek nebo na skalnatých výchozech na vrcholech kopců, případně na jiných podobných místech, která z důvodu obtížné dostupnosti zůstala ušetřena těžby dřeva a jiných nežádoucích zásahů

resupinátní - rozlitý, rozprostřený, effusní; typ plodnice, který je celým hřbetem přirostlý a hymenofor se rozprostírá na svrchní (nepřirostlé) straně, např. kornatec bezový (Lyomyces sambuci)

retikulátní - síťkovaný, připomínající síť, krytý síťkou, např. třeň hřibu dubového (Boletus reticulatus)

rev. - revidoval (určení položky)

rhizoid - kořínkovité nebo provázkovité podhoubí vybíhající z báze třeně, např strmělka kořínkatá (Rhizocybe vermicularis)

rhizomorfy - svazky myceliárních hyf obalené černou kůrou, např. u václavek (nápadné tmavé makroskopické provazce na tlejícím dřevu v lesích)

rostrum - krček; horní zúžená část perithecia na vrcholu otevřená ostiolem

rourky - typ hymenoforu typický pro mnohé hřibovité a chorošovité houby; připomíná včelí plástev nebo vyvýšenou síťku; přepážky oddělující jednotlivé komůrky se nazývají dissepimenta, které kryje hymenium, otvory rourek se označují jako póry

rouško - výtrusorodé rouško, hymenium; mikroskopická vrstva, ve které se vyvíjejí pohlavní výtrusy (gamety, meiospóry); u askomycetů nazývaná thecium, u bazidiomycetů (ale někdy obecně pro všechny houby) hymenium; u bazidiomycetů se výtrusorodé rouško nachází na hymenoforu (lupeny, rourky, ostny ap.)

rozlitý - effusní; celým povrchem přirostlý; obvykle míněno ve vztahu k plodnicím; rozlité plodnice tvoří např. kornatcovité houby (Corticiaceae) a některé chorošovité (Polyporaceae)

S / Š

saprotrof - organizmus přijímající živiny z tlející biomasy (buďto z odumřelých organizmů - rostlin, živočichů, hub - nebo z výkalů)

sekundární mycelium - mycelium vzniklé spojením dvou vláken (hyf) primárních mycelií (která vyrostla ze dvou odlišných výtrusů); teprve ze sekundárního mycelia mohou u většiny druhů vyrůstat plodnice

sekundární otrava - otrava způsobená konzumací plodnic jedlých druhů hub, které však byly zapařené, zkažené, napadené plísní, přemrzlé, nedostatečně tepelně zpracované nebo nevhodným způsobem zpracované; k zapaření může dojít i v klasickém košíku, pokud jsou houby uloženy např. v automobilu stojícím na slunci, kde dojde ke zvýšení teploty a urychlení rozkladných procesů; sekundární otravy jsou v současnosti nejrozšířenější skupinou houbových otrav

semixanthoidní, semixantoidní - konkrétní plodnice, případně forma či varieta (je-li popsána); která postrádá část obvyklých barviv, takže je převážně (ale ne zcela) žlutá; např. hřib Le Galové Špinarův lze chápat jako semixanthoidní plodnice hřibu Le Galové; pokud je přítomno pouze žluté barvivo a ostatní chybí zcela, používá se termín xantoidní

sensu - s.; ve smyslu, v pojetí (dále uvedeného autora)

sensu ampliore - s. a.; v rozšířeném pojetí (doslova: ve vyšším smyslu)

sensu lato - s. l.; v širším pojetí, v širším slova smyslu

sensu stricto - s. s.; v užším pojetí, v užším slova smyslu

septum - mn. č. septa, přepážka; v různém kontextu může jít o přepážku ve výtrusu nebo přepážky v hyfách

sety - typ cystid přítomný u některých chorošovitých (Polyporaceae), obvykle silnostěnné, vřetenovité, zašpičatělé a rezavě zbarvené

sférocysty - kulovité buňky v dužnině holubinek (Russula) a ryzců (Lactarius), díky nim má jejich dužnina všesměrnou (nevláknící se) strukturu

sic! - tak, právě tak, přesně tak (např. při citaci textu, který se může jevit jako překlep či chyba)

siná (barva) - bledě modrá, případně špinavě namodralá se zeleným nádechem (podle některých autorů šedá)

síťka, síť - plastická kresba připomínající položenou síť, např. na třeních některých hřibovitých hub (v tomto případě vzniklá z rourek), kloboucích některých štítovek, spórách některých druhů (typ ornamentiky)

sivá (barva) - šedá, popelavá (podle některých autorů mdle zelená s modrošedým nádechem)

skeletové hyfy - silnostěnné nevětvené dlouhé hyfy bez přepážek

sklerocium - celistvý (často podzemní a hlízovitý) útvar tvořený hyfami a obvykle krytý ochrannou vrstvou; slouží k přečkání nepříznivých podmínek nebo jako zásobárna živin; sklerocia tvoří některé druhy vyšších hub, může z nich vyrůstat podhoubí nebo přímo plodnice; některé parazitické houby transformují ve sklerocia části těl svého hostitele, např. hlízenka sasanková (Dumontinia tuberosa) hlízy sasanek, paličkovice nachová (Claviceps purpurea) zrna obilí; ze saprotrofních askomycetů mohou sklerocia vytvářet např. smrže (Morchella), z dřevokazných choroš štětičkatý (Polyporus tuberaster) nebo choroš oříš (Polyporus umbellatus); viz též pseudosklerocium

slanečkový pach - pach po trimethylaminu a jemu podobné; aroma přítomné u četných druhů hub, např. některých holubinek (Russula), vláknic (Inocybe), ryzců (Lactarius); pokud je výraznější, např. u cystidovky rybovonné (Macrocystidia cucumis), bývá popisován jako pach rybiny nebo rybího tuku

slatiniště - typ rašelininiště obvyklý pro střední a nižší polohy, které je v důsledku pramenišť nebo přítoků dobře zásobováno minerálními látkami a živinami; oproti vrchovišti je alkaličtěšjí, dosahuje jen mírně kyselého (tzv. přechodová rašeliniště) až středně zásaditého pH; přestože se mykoflóra slatiniště částečně překrývá s mykoflórou vrchoviště, existuje spektrum druhů, které se na vrchovištích obvykle nevyskytují, např. mecháček laločnatý (Arrhenia lobata), prášivka bažinná (Bovista paludosa), pýchavka ocasatá (Lycoperdon caudatum), třepenitka vlhkožijná (Hypholoma subericaeum), límcovka natřená (Stropharia inuncta), lištička bledá (Hygrophoropsis pallida)

slzící lupeny - gutující lupeny, lupeny vylučující za určitých podmínek (vlhko, fáze intenzivního růstu) kapky tekutiny; např. u některých holubinek (Russula), slzivek (Hebeloma) nebo pláčivek (Lacrymaria)

sloupek - zhruba válcovitý útvar (prodloužení krčku) tvořený sterilním pletivem a umístěný v teřichu některých hvězdovek (Geastrum)

smetanová (barva) - bílá s krémovým nádechem

smrčiny na vápenci - smrk v jihočeských lesích v současnosti dosahuje několikanásobně vyššího zastoupení, než by odpovídalo jeho přirozenému podílu; na druhou stranu nízké množství jihočeských vápencových lokalit (z nichž byla navíc řada v minulosti vytěžena) v kombinaci s plošným kácením smrkových porostů v souvislosti s kůrovcovou kalamitou činí z vápencových smrčin v jižních Čechách ohrožený biotop, který je z mykologického hlediska nesmírně cenný; zahrnuje vzácné druhy jako např. baňka velkokališná (Sarcosphaera coronaria s. l.), kališník podobný (Helvella confusa), čirůvka nevonná (Tricholoma inamoenum), čirůvka oranžová (Tricholoma aurantium), pavučinec elegantní (Cortinarius elegantior), pavučinec nafialovělý (Cortinarius salor), pavučinec zlatohnědý (Cortinarius percomis), pavučinec zlatooranžový (Cortinarius aureofulvus), pavučinec žlutoslizký (Cortinarius aureopulverulentus), ryzec hnědočervený (Lactarius badiosanguineus), šťavnatka broskvová (Hygrophorus persicolor), bělozub nafialovělý (Bankera violascens), lošáček tmavý (Phellodon connatus), lošák jelení (Sarcodon imbricatus), lošákovec hnědooranžový (Hydnellum auratile), kuřátka horská (Ramaria largentii), kuřátka načervenalá (Ramaria rubripermanens), kuřátka žlutá (Ramaria lutea), kyj uťatý (Clavariadelphus truncatus) aj.

spádnice - linie kolmá k vrstevnici; lesní cesta probíhající po spádnici (dle ČSN do roku 2016 označovaná jako „lesní cesta 4. třídy“, později jako „technologická linka“) je cesta určená ke stahování dřeva, která je nezpevněná, krytá přirozenou organickou vrstvou (půda, opad, mech…); cesty po spádnicích v kulturních lesích nahrazují přirozené lesní světliny, dopadá na ně více srážek, takže mohou být bohatší na plodnice ektomykorhizních druhů než zapojený kulturní les

spáleniště - biotop vyhovující antrakobiontům a antrakofilním druhům; místo, kde hořelo dřevo nebo další organické materiály, v důsledku čehož došlo k potlačení původní mykoflóry a k obohacení půdy popelovinami; jejich alkalická reakce mění chemizmus půdy, který vyhovuje nejprve kalcifilním druhům, později i nitrofilním druhům (dochází k neutralizaci huminových kyselin alkalickými popelovinami, což později vede k rozmnožení nitrifikačních bakterií)

species nova - sp. nov.; nově popsaný druh

spočinek - terénní útvar, přibližně vodorovný úsek v klesající (či stoupající) části hřebene, jakási úzká terasa; z podstaty tohoto útvaru (který je zároveň hřbetnicí a rozvodnicí) dochází k odplavování živin z jeho povrchu, takže může nést biotop vhodný pro oligotrofní druhy hub

sporulace - stav nebo časové období, kdy probíhá vývoj a uvolňování spór do ovzduší; termín se obvykle používá ve vztahu k houbám s vytrvalými plodnicemi

spóry - výtrusy; rozmnožovací buňky, spóry mohou být nepohlavní čili vegetativní (např. konidie, chlamydospóry) nebo pohlavní, kterým se u askomycetů říká askospóry a u bazidiomycetů bazidiospóry

sporangium - orgán, v němž se tvoří výtrusy a který je alespoň v mládí uzavřený; v případě bazidiomycetů jde zpravidla o nepohlavní výtrusy, v případě askomycetů může být jako sporangium chápáno i vřecko (s pohlavními výtrusy)

správné jméno - platné jméno, které má přednost (není synonymem), v některých případech jde o nejstarší známé platné jméno pro daný taxon

sterigma - stopečka; útvar na bazidii, který nese spóru

sterilní - neplodný, nevytvářející spóry

stroma - mn. č. stromata, makroskopický pevný útvar, do nějž jsou obvykle zanořené plodnice typu perithecium; tvrdá stromata tvoří tzv. tvrdohouby neboli pyrenomycety

strupy - útržky univerzálního (generálního) vela na klobouku, typické pro některé druhy muchomůrek (Amanita)

subiculum, subikulum - myceliový povlak na povrchu substrátu (může mít např. plstnatý nebo gelatinózní charakter), na němž se mohou tvořit plodnice; vytváří jej např. oranžovka (Byssonectria), ohnivec černý (Plectania melastoma)

sukcese - (obvykle přirozená) proměna prostředí a jeho organizmů (společenstev) směřující ke klimaxu

subspecie - ssp., poddruh; systematická jednotka nižší úrovně než druh a vyšší než varieta; de facto jde o varietu s vlastním areálem výskytu, tedy geneticky podmíněnou odchylku, která se nevyskytuje ve stejném areálu se základním druhem; v mykologii se příliš nepoužívá, z českých mykologů popisoval subspecie např. J. Hlaváček

substrát - materiál, ze kterého vyrůstají plodnice houby a z něhož může houbový organizmus také čerpat živiny (např. půda, opad, dřevo, detrit…)

suprahilární deprese - oploštění až mírná prohlubeň na výtrusu (obvykle u hřibovitých hub) poblíž místa, který byl výtrus připojen k bazidii (viz též hilární apendix)

suprahilární krajina - oválná nebo polokruhovitá lysinka u ornamentovaných výtrusů některých druhů hub, případně skvrna s amyloidní hmotou, nachází se těsně nad apikulem a její obvod obvykle lemuje výraznější ornamentika, např. u rodů tmavobělka (Melanoleuca), holubinka (Russula), ryzec (Lactarius)

svážnice - lesní cesta (podle ČSN do roku 2016 „lesní cesta 3. kategorie“, později „lesní svážnice“), která nemusí být zpevněná, měla by být odvodněná a nemusí být vybavena výhybnami

synonymum - syn.; mladší platné jméno

syrocium, syrrocium - měkký myceliový útvar (výplň) ve dřevě vytvářený některými dřevokaznými houbami

špička třeně - nejvyšší část třeně, ke které je obvykle přirostlý klobouk, opakem je báze

šupiny - útvary tvořené skupinami vláken ve svazcích, které většinou vznikly roztrháním vláknité pokožky; obvykle na klobouku, případně na třeni, např. některé bedly (Lepiota s. l.) nebo vláknice (Inocybe)

T

taxon - skupina příbuzných organizmů lišící se souborem znaků a vlastností od jiných taxonů; označení pro taxonomickou skupinu bez konkretizace stupně, taxonem může být míněn rod, druh, varieta, forma

taxonomie - systematika; vědní obor zabývající se studiem taxonomických skupin, taxonů

tečkovaný - krytý viditelnými, ale velmi jemnými nebo naznačenými výstupky; jsou-li výstupky výraznější, používá se termín zrnitý; pro velmi výrazné pak bradavčitý

teleomorfa - pohlavní stádium, ve kterém je houba schopna tvořit pohlavní výtrusy (askospory nebo bazidiospory)

temeno klobouku - vrchní (střední) část klobouku, v jejímž středu je terč

terč - nejsvrchnější část klobouku, která se nachází nad špičkou třeně

terček - apresorium, appresorium; přísavce podobná struktura, jíž vlákno parazitické houby přilne k buňce hostitele

terčík - makroskopická varianta terčku, přísavce podobná struktura, kterou jsou plodnice některých druhů hub přichycené k substrátu, např. helmovka deskovitá (Mycena stylobates)

terestrický - pozemní, rostoucí ze země; může být nadzemní - epigeický nebo podzemní - hypogeický

termofilní - preferující vyšší teploty, např. hřib žlutoměďový (Imperator luteocupreus), muchomůrka císařka (Amanita caesarea), běločechratka trojbarvá (Leucopaxillus compactus)

termofytikum - teplá oblast, ve striktním fytogeografickém pojetí oblast Polabí a jižní Moravy; četné druhy hub známé z termofytika se však vyskytují i na nejteplejších jihočeských lokalitách jako jsou hráze rybníků v Českobudějovické pánvi (PR Vrbenské rybníky, Čejkovicko), oblast Hlubocka, Lužnickolomnicko, NPR Luční, vápencové lokality u Českého Krumlova (NPR Vyšenské kopce, PR Výří vrch), Strakonické vápence a dalších

teřich - neboli gleba, výtrusorodé pletivo břichatkovitých hub (obsah plodnice pýchavky, sliz hadovky), část teřichu může být u některých druhů sterilní

tetrasporické bazidie - bazidie nesoucí čtyři výtrusy (nejběžnější typ)

thalorhiza - myceliární kořínky tvořené spletí základní, zpevňovacích a vodivých hyf, thalorhizy tvoří např. dřevomorka domácí (Serpula lacrymans)

thecium - výtrusorodá vrstva askomycetů

tomentozní - plstnatý; složený z propletených vláken

tracheomykóza dubů - choroba dubu způsobená mikroskopickými houbami rodu Ceratocystis, kdy dochází k ucpávání cév bělové části dřeva a uvolňování pro strom toxických látek

trama - dužnina; pletivo uvnitř plodnic

trama lupenů - dužnina lupenů, její uspořádání může být významným určovacím znakem (trama regulární - pravidelná, trama iregulární - nepravidelná, trama bilaterální - rozčísnutá, trama inverzní - převrácená)

tremelloidní - rosolovitá, pružně rosolovitá (konzistence)

trichoderm - pokožka tvořená více méně vzpřímenými hyfami (uspořádanými zhruba kolmo k povrchu); pokožka takových druhů je obvykle na omak suchá až sametová

třeň - část plodnice nesoucí klobouk (lidově „noha“); rod mužský neživotný (s třeněm), akademické vydání PČP uvádí mylně rod ženský

tyčkovina - kulturní lesní porost, u kterého jsou větve do zhruba dvoumetrové výše odumřelé a ve kterém se průměr kmenů pohybuje do 7 centimetrů; další fází je tyčovina

tyčovina - kulturní lesní porost, u kterého jsou větve odumřelé do výše přes dva metry a ve kterém se průměr kmenů pohybuje v rozmezí 7-20 centimetrů; další fází je kmenovina

U

údolnice - linie probíhající údolím, spojuje svahy v jejich nejnižších bodech, spojuje nejnižší body příčných řezů údolím; údolnicemi obvykle probíhají vodní toky, případně se podél nich rozkládají vlhčí eutrofní biotopy (slatiniště, olšiny, lužní lesy…)

umbo - pukla; středový hrbolek (obvykle na klobouku)

umbonátní - mající umbo

ústí - ostiolum; otvor na vrcholu perithecia, případně na vrcholu okrovky některých břichatkovitých hub (některé břichatky mají ústí vybaveno uzavíratelným regulačním zařízením)

ut - jako (určeno jako …, v herbáři uloženo jako …)

V

varieta - taxonomická jednotka nižšího stupně než druh, používá se obvykle, pokud jsou u daného taxonu přítomny určité odchylky podmíněné dědičností

velum - obal plodnic přítomný u některých druhů bazidiomycetů

velum generale = velum universale

velum partiale - závoj, obal plodnic některých bazidiomycetů, který v mládí spojuje klobouk okraj klobouku se třeněm, později se trhá a zanechává prsten, např. pečárky (Agaricus), bedly (Lepiota s. l.)

velum universale - plachetka, obal některých bazidiomycetů, který v mládí uzavírá celou plodnici, později se trhá, na klobouku může ponechávat útržky (strupy) a na bázi třeně pochvu, např. muchomůrky (Amanita)

verukózní - bradavčitý; opatřený hrbolky

víceleté plodnice = vytrvalé plodnice

víčko - operkulum; útvar, který se otevírají operkulátní vřecka; víčka mohou být amyloidní, např. u rodu řasnatka (Peziza)

vidi exsiccatum - v. exsicc.; viděn exikát, podle exikátu (určeno, popsáno)

vidi icon - v. ic.; viděn obraz, podle obrazu (např. určeno podle obrazu, popsáno podle obrazu)

vidi siccum - v. sicc.; viděn sušený (nikoli živý), též vidi exsiccatum

vidi vivum - v. v.; viděn živý (např. určeno podle živého materiálu, popsáno podle živého materiálu)

vidlené lupeny - lupeny, které se směrem od třeně k okraji klobouku rozdělují ve dva

vivo voce - živým hlasem, informace předaná ústně

vix aliorum - vix al.; sotva u jiných autorů

vláknité velum - velum tvořené vlákny nebo svazky vláken, např. kortina pavučinců (Cortinarius), velum holubinky pruhované (Russula insignis)

vločkatý - roztroušeně pokrytý trsy vláken, např. vločkatý třeň, vločkatý klobouk

volné lupeny - lupeny, které nepřirůstají ke třeni

volva - výrazně vyvinutá plachetka (velum universale, velum generale)

vrchoviště - typ rašeliniště obvyklý pro horské oblasti, kde vzniklo v terénní depresi s nepropustným podložím; jediným zdrojem vody jsou srážky, v důsledku čehož je chudé na živiny a minerální látky; pH je kyselé, z hub se na vrchovištích vyskytují např. čihovitka blatní (Ascocoryne turficola), kuřinec subarktický (Ramariopsis subarctica), penízovka rašeliníková (Tehprocybe pallustris), třepenitka vlhkomilná (Hypholoma udum); viz též slatiniště

vrostlé šupiny - šupiny, které nevystupují z povrchu, tvoří s ním jednu rovinu

vrostlý - innátní; viditelný, ale nevystupující z povrchu, plochý

vroubená hlíza - hlíza, která má po obvodu ostrý okraj

vřecko - ascus; mikroskopický útvar ve výtrusorodém roušku askomycetů (často ve tvaru podlouhlého váčku), ve kterém vznikají výtrusy (askospóry); vrchol se nazývá víčko (to může být amyloidní) a počet spór ve vřecku je obvykle charakteristický pro daný druh houby (nečastěji obsahují vřecka osm askospór, obecně jde většinou o mocniny dvou)

vřetenovitý - připomínající vřeteno s navinutou nití (zhruba profil kanoe); vřetenovité mohou být výtrusy, případně třeň

vycpaný - vyplněný měkčí až vatovitou dužninou, která je označována jako medula; zpravidla o třeni

výtrusný prach - masa výtrusů uvolněná (vypadaná) z plodnice houby; obvykle se výtrusný prach nechává vypadat na bílou podložku, aby mohla být hodnocena jeho barva, případně je využíván jako zdroj zralých výtrusů pro mikroskopii (nezralé se za obvyklých okolností samovolně neuvolňují); v případě bazidiomycetů je pro získání výtrusného prachu vhodné položit na podložku pouze klobouk a částečně zakrýt (např. miskou), aby se zmírnilo proudění vzduchu; u diskomycetů se naopak při eliminaci externích impulsů uvolňování výtrusů sníží, takže může být vhodnější plodnici nepřiklápět (k uvolnění může podle druhu a stavu plodnice dojít v řádu desítek minut až desítek hodin)

výtrusorodé rouško - mikroskopická vrstva, ve které se vyvíjejí pohlavní výtrusy (gamety, meiospóry); u askomycetů nazývaná thecium, u bazidiomycetů (ale někdy obecně pro všechny houby) hymenium; u bazidiomycetů se výtrusorodé rouško nachází na hymenoforu (lupeny, rourky, ostny ap.)

výtrusy - spóry, rozmnožovací buňky, které jsou po dozrání uvolňovány z příslušné části plodnic

vytrvalé plodnice - plodnice, jejichž růst a vývoj probíhá déle než jedno vegetační období; typické pro některé druhy (či rody) chorošovitých (Polyporaceae); plodnice, jejíž vývoj proběhne během jedné sezóny a jen fyzicky vytrvává na místě (nepodléhá rozkladu) i v další sezóně, je považována za jednoletou

W

WHO - World Health Organization, Světová zdravotní organizace, vydává mj. různá doporučení a vyjádření ke vlivu konzumace hub na lidský organizmus

X

xanthoidní, xantoidní - konkrétní plodnice, případně forma či varieta (je-li popsána); která postrádá část obvyklých barviv, takže je žlutá; např. hřib koloděj prvosenkový (Suillellus luridus f. primulicolor) ; pokud jsou ostatní barviva redukována jen částečně, používá se termín semixantodiní

xerofilní - suchomilný; xerofilní organizmus = xerofil; xerofilní rostlina či houba = xerofyt; organizmus žijící na stanovišti s relativním nebo absolutní nedostatkem vody; např. rody battarrovka (Battarrea), květka (Montagnea), palečka (Tulostoma), žaludice (Disciseda)

Y

yetti - sněžný muž

Z / Ž

závoj - velum partiale, obal plodnice, který v mládí spojuje okraj klobouku se třeněm, později se trhá a zanechává prsten

zduřelý - zpravidla o třeni, který není pravidelně válcovitý, ale v nějakém místě výrazně zesílený

zobánek - přívěsek; útvar přítomný na některých typech cystid, výrazné ztenčení konce cystidy, může být ukončené kulovitou hlavičkou

zoochorie - šíření výtrusů živočichy

zrnitý - povrch krytý drobnými polokulovitými nebo tupými vyvýšeninami; jsou-li nerovnosti výraznější, používá se termín bradavčitý, jsou-li velmi drobné, naznačené, pak tečkovaný

žilnatý - opatřený vyvýšenými žilkami

žonkylová (barva) - bledě zlatožlutá

Sdílet na FacebookSdílet na Google+Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku